Jiný příklad tak přesně zacíleného odborníka bychom jinak na české překladatelské scéně nehledali snadno. Josef Rauvolf se svým milovaným beatnikům věnuje nejen ve smyslu počešťování jejich děl, ale i publicisticky a propagačně. Je autorem desítek článků i televizních pořadů na toto téma. Samozřejmě s přesahy k umělcům, kteří s beatniky tak či onak v různých obdobích rezonovali.
Čím Josefa Rauvolfa beat generation tolik zaujala? „Odpověď lze hledat již v jejím samém charakteru. Tedy v textech, ať již prozaických, či v poezii, prodchnutých především touhou po svobodě, vnitřní i vnější, důrazem na jedince a jeho často složitější vztah k většinové společnosti, což platí i opačným směrem“.
Největší množství titulů přeložil Rauvolf od Williama S. Burroughse, včetně jeho nejslavnějších knih Teplouš a Nahý oběd. Celkem devět titulů. Se svým oblíbeným autorem se i setkal osobně.
William S. Burroughs
„V kontaktu jsem s ním byl nejdříve, počínaje jarem 1986, písemně a v únoru 1991 jsem za ním byl v Lawrence v Kansasu, kde žil.“ Pro jeho překladatelskou práci mu to prý bylo užitečné: „Jednak šlo o splněný sen, zároveň bližší znalost autora a pobývání v jeho přítomnosti můžou napomoci při pochopení některých temnějších míst, k pochopení toho, jak uvažuje ve všedním životě, prostě jaký je. Protože tohle vše se v jeho tvorbě musí projevit...“
Nejen Burroughs, ale i další beatničtí autoři jsou známí tím, že tvořili pod vlivem psychotropních látek, nebo se to o nich aspoň říká. Musí podobnou zkušenost podstoupit i překladatel-specialista? „Sám jsem rozhodně nic k lepšímu proniknutí do pasáží, o nichž jsem věděl, že byly psány pod vlivem, nepožíval. Zřejmě to nebylo potřeba. A nevím, zdali by to bylo ku prospěchu. V případě halucinogenů je přece každý zážitek zcela jedinečný.“
Beatnická literatura je typická svérázným jazykem i neobvyklými reáliemi, do nichž musí překladatel chtě nechtě proniknout. A někdy to je docela těžké, dokládá Rauvolf: „Když jsem v roce 1986 překládal Nahý oběd, na pár věcí jsem se vyptával rodilých Američanů, ale neznali je – což ovšem chápu, byly to specifické termíny z homosexuální komunity. Zároveň jsem však napsal Burroughsovi s prosbou o vysvětlení neprůstřelných pasáží a jeho objasnění mi velice pomohlo, jinak bych se asi nehnul. A později jsem se ještě na něco ptal Allena Ginsberga. Dnes už se dají veškeré reálie najít na internetu.“
Jack Kerouac
Při své mravenčí práci může někdy překladatel narazit na věcnou chybu. Pak je na pořadu dne otázka, zda opravit, nebo ne. Má Rauvolf nějakou takovou zkušenost? „Vzpomínám si, že například v jednom Kerouakově románě se stále opakovala chyba v rozměrech fotbalového hřiště, redaktoři to prostě přehlédli a kniha se tak tiskla dál. Osobně jsem pro opravu.“
A jaká překladatelská práce nyní před Josefem Rauvolfem stojí? „Jistě bych rád přeložil další kousky od Burroughse, to mi snad nikdo nevyfoukne. A o dalších raději pomlčím. Právě aby mi je nikdo nevyfoukl...“
