Joker - Oslava 75. výročí (obálka)
Dokonce i obsáhlou komiksovou knihu Joker – Oslava 75. výročí ostatně provázelo neštěstí svého druhu. Měla se objevit už na předvánočním trhu, konkrétně 19. listopadu. Tiskárenský šotek však přinutil nakladatelství BB art distribuci pozdržet, zrovna ne laciný svazek (jeho pultová cena je 999 korun) se musel vytisknout znovu a k natěšeným fanouškům se dostal až na konci letošního ledna.
Jako by titulní zloduch nestál o svoji oslavu a hodil svým českým příznivcům pár pořádných klád pod nohy.
Ne tak rychle, přítelíčku
Joker ve svém prvním příběhu (1940)
Na čtyři sta barevných stran knihy se vešlo dvacet jokerovských příběhů ze sérií amerického nakladatelství DC Comics, jehož svět je Jokerovým domovem: Batman, Detective Comics, World’s Finest Comics a Superman. Nejstarší v knize je ten vůbec první, v němž se Joker coby bezskrupulózní vrah, používající plyn k ochromení soupeře, objevil: úvodní díl série Batman z roku 1940.
Začíst se do něj je pro dnešního čtenáře jako vyhrabat na půdě staré rodokapsy po dědečkovi. Doslovný příběh je sice plný akce, ale přece jen ve srovnání s tím, do jakého stadia se dostal dnešní superhrdinský komiks, naprostý čajíček.
Dialogy, ve kterých zkušený komiksový překladatel Richard Podaný skvěle dodržel dobového ducha, budí spíše shovívavé pousmání. Joker: „... a teď dostaneš ochutnat trochu jedu, aby... Co to?“ Batman: „Ne tak rychle, přítelíčku... Ty jsi možná Joker, ale já jsem boxerské eso!“
Amputovaný obličej
Joker v 90. letech
Postupem času se Joker, jak vidíme z dalších příběhů, vyvíjí ve stále šílenější postavu, odhazující jakékoli zábrany, což je samozřejmě pro jeho hlavního protivníka Batmana výzva k bojovnému činu.
Zároveň však Joker opouští svoji krvežíznivost a místo vražd se realizuje loupežemi a podvody, při nichž se vždy snaží zároveň zesměšnit svého netopýřího protihráče. Až v sedmdesátých letech se k řemeslu zabijáka vrací, samozřejmě vždy s křečovitým úsměvem na tváři.
Celkový duch vývoje tohoto komiksového žánru jako by Jokerovi na první pohled nesvědčil. Stále krvavější příběhy, jejich stále vážnější a potemnělejší atmosféra i stylizovanější přístup kreslířů a koneckonců i scenáristů jako by byly proti duchu postavy.
Ale opak je pravda: minimálně v tom smyslu, že Joker právě onu vážnost jaksi odlehčuje a vyvažuje. Ať už svými „hláškami“, nebo škleby. Byť obličej v posledním příběhu Smrt rodiny (2012) už má jen nasazený jako značně pochroumanou masku. A to poté, co mu jej v závěru předchozího dobrodružství Tváře smrti (2011) protivník odpreparoval a pověsil na stěnu. To by před sedmdesáti lety možné nebylo.
Muž, který se směje
Německý herec Conrad Veidt v masce z němého filmu Muž, který se směje (1928)
Kde se však vůbec tenhle král i klaun zločinu vzal? Autory postavy jsou výtvarníci Bob Kane a Jerry Robinson a scenárista Bill Finger. Inspirací měli několik. Mimo jiné karetního „žolíka“, jehož ostatně Joker používá v raných dílech jako svoji proprietu.
Zásadním zdrojem je maska německého herce Conrada Veidta v titulní roli němé filmové adaptace románu Victora Huga Muž, který se směje (1928). A skutečně, srovnáme-li hercovy staré filmové fotografie s prvními díly komiksu, jde o podobu takřka „portrétního kalibru“.
Jack Nicholson jako Joker ve filmu Batman (1989)
Heath Ledger jako Joker ve filmu Temný rytíř (2008)
Samozřejmě není třeba dodávat, že Joker se s filmovým světem spojoval i nadále. K jeho popularitě přispěl už televizní seriál z let 1966–1968, ale samozřejmě hlavně úžasné kreace Jacka Nicholsona z Batmana (1989) a Heatha Ledgera z Temného rytíře (2008).
