Sám Marhoul sice vítězného konkurenta Jokera neviděl, nicméně pokládá jej za pohádku. „Kdežto Nabarvené ptáče je na rozdíl od pohádek nepříjemně pravdivé, podobně jako fotografie skutečných hrůz ze soutěže World Press Photo,“ dodal režisér.
Kdo je vlastně Joker, jenž okouzlil porotce, kritiky i diváky a do našich kin přijde 3. října?
Podle recenzí je nositel Zlatého lva spíše studií lidského charakteru než komiksovým příběhem, nevšedním psychologickým portrétem neúspěšného komedianta, jemuž se lidé tak dlouho vysmívali, až se rozhodl pro cestu zločinu – aby se už nesmáli, nýbrž báli.
Filmoví novináři píší nejen o strhujícím výkonu Joaquina Phoenixe v titulní roli, jemuž by prý tleskal sám Heath Ledger, nositel posmrtného Oscara za stejnou postavu, ale zejména o tom, že režisér a spoluscenárista snímku Todd Phillips „zcela nově definoval svět filmových komiksů“ (Empire). Případně že tradiční podobu zlosyna „přehodnotil radikálně, vzrušujícím a nekompromisním způsobem“ (Telegraph). Někteří dokonce mluví o revoluci v pojetí komiksu.
Rozhodně pro Jokera mají kritici více nadšení než pro ostatní vyznamenané snímky Benátek. Hlavní cenu poroty dostal Roman Polanski za příběh o Dreyfusově aféře Žaluji, jejž třeba Playlist považuje za „prostřední historické drama“.
Podobně známý experimentátor Roy Andersson získal Stříbrného lva za režii díky titulu O nekonečnu, popsanému v jednom článku jako „kříženec sarkastického newyorského filmu s tablem výjevů z děl Karla Zemana“.
Pro Nabarvené ptáče i řadu jeho soků z Benátek cesta teprve začíná, přesouvají se na festival v Torontu, kde se Marhoulův příběh chlapce putujícího válečným východem Evropy promítá v pondělí. A ve středu, těsně před vstupem do našich kin, jej uvidí i členové České filmové a televizní akademie, vybírající reprezentanta do oscarové bitvy.
