Stál bezmála čtvrt miliardy dolarů, za první týden v severoamerických kinech dostal zpět na tržbách sotva pětinu, dohromady s ostatními zeměmi asi 80 milionů dolarů. Ve většině teritorií včetně Česka navíc bohatou výpravu Divokým západem předběhl animovaný příběh Já, padouch 2: levnější, zábavnější a hlavně kratší.
S Osamělým jezdcem to tvůrci opravdu přepískli, ale i dvě a půl hodiny by se dalo přečkat, kdyby si režisér Gore Verbinski na počátku jasně stanovil, co chce vyprávět. Jestli western, pro nějž mluví pouze krajina, kulisy, kostýmy a revolvery. Nebo uvolněnou bláznivou grotesku ve stylu Tenkrát na východě, což se zpětně jeví jako ideální řešení. Nebo rodinné melodrama o dvou bratrech, jedné krásce, jednom hošíkovi a jedné pomstě, jímž si film zaplevelil značnou část prostoru. Nebo akční jízdu, kterou režisér opravdu umí, ale v níž už sleduje jen pustou atrakci.
Protože si nevybral, nutně nudí. Pohraje si se zběsilým vlakem, pak se dlouho nic neděje, pak Johnny Depp mile zašaškuje skoro stejným klaunským způsobem jako v roli pirátského kapitána Jacka Sparrowa, pak se zase dlouho nic neděje, pak přijde bitka. A pořád dokola. Navíc Deppovi v indiánské stylizaci chybí pořádný partner, protože Armie Hammer v titulní roli působí až manekýnsky bezbarvě.
Pár hlasů vytýká slibované letní zábavě zbytečnou krvežíznivost a nekorektnost. Jenže leckdo usne dřív, než ho srdce vyrvané bídákem z těla nepřítele stihne znechutit. I po téhle stránce Nespoutaný Django poráží Osamělého jezdce jako Klapzubova jedenáctka žákovskou sestavu III.B.
