Hodnocení Mayallova koncertu se pravděpodobně bude lišit podle toho, jestli dorazil milovník žánru, nebo fanoušek spíše vlažný. Ty druhé nejspíš dvouhodinová show plná vlastně těch samých bluesových postupů mohla nudit. Ovšem i u těch prvních hrozilo, že je přemíra sól hlavně v druhé části večera může v krajním případě vyhnat až pro kabát.
Je fakt, že ten koncert by v měřítkách toho, co je dnes považované za pořádnou show, obstát nemohl. Strohá scéna, kterou by pořadatelé v případě potřeby nacpali i na výrazně menší pódium, žádné světelné efekty, prosté ohlášení písniček místo toho, aby se zpěvák přetrhl, aby publikum pobavil.
Jenže podstata zůstává. Hudba, která je vlastně nosičem destilovaných emocí odehraná zkušenou partou v čele se stále výborným veteránem. Pětaosmdesátiletý Mayall strávil většinu večera mezi klávesami a digitálními Hammondkami, ale zvládl k tomu nejen zpívat, ale hrát také na foukací harmoniku a odskočil si i ke kytaře.
Tu jinak obstarávala Carolyn Wonderland. Písničkářka, jež hostuje na Mayallově aktuální desce Nobody Told Me, se postarala o několik parádních sól například ve skladbě Mother-in-Law Blues, ale přispěla rovněž sólovým zpěvem, což byl jeden z vrcholů večera. Protože tato zkušená Texasanka má hlas jako zvon.
Celý ten koncert byl možná až trochu moc uhlazený a publikum až příliš ukázněné. „Udělejte nějaký hluk,“ musel lidi jednou vyzývat Mayall, který slovy jinak šetřil. Jednoho z mála vtípků se dopustila právě kytaristka, když si sedala se svou lap steel kytarou a hlásila: „Mám židli a nebojím se ji použít.“
Nicméně do Fora Karlín se tentokrát nepřišlo vyvádět, ale zaujatě poslouchat. A stále skvělý Mayall to divákům umožnil.