Jmenuje se Sam a mohl dostat Oscara

Od dob Rain Mana snad nebyl jiný postižený hrdina, kterému by divák držel palce tak spontánně a bez vnucovaného pocitu spoluviny, jako to činí titulní postavě amerického snímku Jmenuji se Sam. Za Rain Mana dostal Dustin Hoffman Oscara, Sean Penn zůstal u nominace. Hlavní rozdíl však nesou jejich hrdinové: za Hoffmanova přejímal odpovědnost jeho filmový bratr Tom Cruise, kdežto Pennův Sam naopak chce sám zodpovídat za svou dcerku.

Svěřit handicapovanému člověku dítě, to je pořádné dilema, nicméně předkládá se tu zbytečně modelově - na hollywoodské půdě justičního dramatu. Soud chce otci, jehož duševní vývoj zůstal na úrovni prvňáčka, odebrat jeho jediný poklad, sedmiletou dceru Lucy, která ho už nyní inteligencí převyšuje. A je si toho vědoma: stydí se za tatínka na veřejnosti, ale také sama před sebou za svůj stud. Ochraňuje ho, lže kvůli němu, ač on ji učí pravdě. Schválně se neučí, aby ho nezraňovala svými vědomostmi, ale tím jeho otcovské pýše naopak ubližuje. Tohle uhrát v dětském věku - klobouk dolů před sladkou Dakotou Fanningovou s vážným pohledem!

Jmenuji se Sam
USA, 2002

režie Jessie Nelsonová
scénář Kristine Johnsonová
Jessie Nelsonová
kamera Elliot Davis
hrají Sean Penn
Michelle Pfeifferová
Dakota Fanningová
Dianne Wiestová
Laura Dernová 
hudba John Powell
původní název I Am Sam
délka 127 minut
žánr drama

Jmenuji se Sam - premiéry

kina 30. května 2002

Servisní článek k filmu najdete zde

Samova právnička zanedbávající kvůli kariéře svého syna však znamená už vyložené klišé, byť je ve spolehlivém podání Michelle Pfeifferové mile potrhlá a kouzelně zhnusená, kdykoli se od retardovaného klienta štítivě odtahuje. Dle pravidel bylo samozřejmě nutné najít dvě bytosti z rozdílných planet - aby pak z jejich střetu vytryskl humor a vzájemné obohacování. Humoru se daří líp a groteskní tón přináší i k soudu, když Sam, vznětlivý jako dítě, při každé formální námitce tahá advokátku za rukáv: „Asi máte přestat!“ Podobně vyskakují i jeho postižení přátelé: „Pozor na pusu, ta paní si všecko píše!“

Ale soud je jen epickým obalem pro Samovu osobnost, kterou Penn úžasně kreslí ve zlomcích každodennosti. Pečlivě rovná sáčky s cukrem podle barev a hrnky podle oušek v bistru, kde pracuje; pečlivě krmí dítě poté, co jeho matka uteče hned po porodu, a časový rozvrh dodržuje, jak mu poradili, podle televizních programů. Když dcerka začne klást zvídavá dětská „proč“, odpovídá stejně dětinsky, a je-li postaven před složitější problém, pomáhá si příměry z osudů Beatles. Vzbuzuje soucítění, ale ne soucit, něhu, ale ne útrpnost. Na známé půdě si poradí, ač třeba při placení počítá nekonečně dlouho, o ulici dál je už ztracen. Omezí to výchovu dítěte, jež musí převzít vůdčí roli?

Mnohé z příběhu se dá odhadnout, ale karty nejsou rozdány tak jednoznačně jako ve filmu Kramer versus Kramerová, kde divák fandil otci srdcem i mozkem - tady se rozumem pochybuje. I citově se tu hraje spíše na vláhu v očích než na hlasité smrkání pod bičem melodramatu.

Fotografie z filmu I Am Sam.

Fotografie z filmu I Am Sam.

Fotografie z filmu I Am Sam.

Fotografie z filmu I Am Sam.

Fotografie z filmu I Am Sam.

Fotografie z filmu I Am Sam.

Fotografie z filmu I Am Sam.

Fotografie z filmu I Am Sam.

Fotografie z filmu I Am Sam.

Fotografie z filmu I Am Sam.

,