Vše to však tak dokonale zapadá do atmosféry příběhu, že námitky opravdu nejsou na místě. Ostatně Jirotkův text je natolik nedramatický, že pro převedení na jeviště je nutné se do něj vložit. A Havelka spolu se scenáristou Martinem Vačkářem a v neposlední řadě i s herci to udělali citlivě.
Saturnina zná snad každý, loni byl dokonce vyhlášen v celonárodní anketě knihou českých srdcí. Jirotka ho napsal v roce 1942, za protektorátu, nechal se inspirovat příběhy anglického humoru, v nichž figurují dokonalí sluhové a méně dokonalí pánové, a kritizoval či spíš parodoval jimi uhlazenou konzervativní měšťanskou společnost i přízemní šosáckost.
Saturnin i Barbora jsou skvělí
Předně je však jeho Saturnin dokonalým poetickým holdem první republice, její noblesnosti a poklidné atmosféře, která se tak nesmiřitelně zlomila v krizi a druhou světovou válku. Havelka coby milovník atmosféry první republiky se už se Saturninem potkal – zahrál si hlavního hrdinu, vypravěče Jiřího Oulickéko, pro divadelní potřeby pojmenovaného Leopold Janský, ve filmu z roku 1994. Do "svého" pojetí Saturnina se však snažil nenechat film promlouvat a dobře udělal.
Divadelní Saturnin je proložený písněmi Melody Makers, všechny postavy zpívají a některé i tančí, vznikl tak formát téměř muzikálový. Jiří Hána jako Saturnin oplývá úžasným "anglickým" humorem i výrazem tváře, je nonšalantní a vždy připravený, s grácií uzemňuje tetu Kateřinu (Jitka Smutná) a na Milouše (Jan Meduna) umí být tak akorát tvrdý.
Vasil Fridrich coby Leopold překvapivě dobře zpívá, je trochu nerozhodný (což postava vyžaduje) a netrpí sex-appealem (což by ovšem mohl). S postavou dědečka (Lubomír Lipský nebo Jaroslav Vlach) i doktora Vlacha (Vladimír Čech) si tvůrci scénáře pohráli asi nejvíc – z obou se místy stávají bohužel až příliš velcí slintálci nad okouzlující slečnou Barborou, kterou hraje Lucie Pernetová v alternaci se Zuzanou Norisovou.
Pernetová výborně zpívá, velmi dobře tančí a dokáže ustát roli okouzlující Barbory, která ani na chvíli nepřepadne k afektu či přílišné koketerii, byť by se to v případě téhle postavy stát mohlo. Ona a Hánův Saturnin jsou trumfy představení.
Originalita díky písním
Havelka vymyslel několik momentů, kterými inscenace graduje a získává na originalitě. Předně je jím tenisový zápas mezi Leopoldem a Barborou, který si na premiéře během pěti minut, po něž zhruba trvá, vysloužil několik vřelých a naprosto oprávněných potlesků.
Tím, že z dědečka i doktora Vlacha udělali tvůrci pošetilé, ale přece jen soupeře v zájmu o Barboru, mohla vzniknout i humorná situace dopsaná k jejich nocování v doktorově srubu.
Linie vztahu Barbory a jejích nápadníků je v celém příběhu asi nejsilnější. V samotné knize je přitom nejdivadelnější – tedy proč ne. Písně, které Ondřej Havelka vybral pro představení, mu dodávají originalitu, zároveň mu však i často ubírají spád, navíc k nim někde vedou oslí můstky. I tak je tahle hudební feérie jedním z nejvydařenějších představení, která jsou v Divadle ABC v poslední době k vidění. Kdyby žil Zdeněk Jirotka, bezpochyby by se dobře bavil.
Z. Jirotka, O. Havelka, M. Vačkář: Saturnin
Divadlo ABC, Praha, režie Ondřej Havelka
160 minut, premiéra 1. května 2010
HODNOCENÍ MF DNES 70%
