V chronologickém pořadí jsou v devátém svazku publikovány tyto texty: Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Taková ztráta krve, Papírové blues, Zuzana je zase sama doma, Šest žen a konečně již zmíněný Jonáš. V Dokumentární příloze je pak původní konec Takové ztráty krve a několik úvah z víceméně improvizované Astrády.
Z roční práce v Divadle Na zábradlí věděl Jiří Suchý poměrně přesně, co chce a stejně dobře i co nechce. Pokus vystupovat v divadle ABC ve volných dnech jako divadlo Leporelo administrativně nevyšel, Suchého písničky se sice dál zpívaly v Redutě, ale hlavní cíl byl jasný: vlastní hudební divadlo.
Založení Semaforu je zlomovým okamžikem naší poválečné divadelní historie. Definitivně zakotvilo přítomnost "malých scén" na mapě kulturního dění. Úspěch Semaforu a spontánní ohlas hlavně u mladých způsobily lavinu nových vznikajících i zanikajících souborů a skupin.
Semafor začínal se záměrem pětovat SEdm MAlých uměleckých FORem (hudební komedie, poezie, hudba, film, výtvarné umění, tanec a loutky). Zájem diváků nakonec způsobil, že prakticky zůstala jen ta první. Obliba souboru byla ovšem nebývalá. Sehnat vstupenky do Semaforu znamenalo stát mnohahodinové fronty.
 Encyklopedie Jiřího Suchého 9. |
