Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jiří Stránský napsal generační román, jeho životní dílo to však není

  14:42aktualizováno  14:42
Dlouho plánovaný a několik let avizovaný generační román Jiřího Stránského je na světě. Jmenuje se Oblouk. Nevzniklo však autorovo vrcholné dílo.

Román Oblouk Jiřího Stránského vydalo Nakladatelství Hejkal. | foto: Nikola HronkováMF DNES

Dvojnásobný politický vězeň komunistického režimu Jiří Stránský (1931) je většinou své tvorby plně vnořen do pohnutých dějin a zejména pak historie Československa. Základním občanským a etickým rysem Stránského knih pro dospělé (jeho bibliografie čítá i tituly pro děti) je lidsky ojedinělá kombinace jasného rozlišování dobra a zla, viníků a obětí, aniž by v tomto rozlišování zaznívaly zloba, patos či ukřičená černobílost.

Román Oblouk má v autorově pozdní tvorbě ambici být dílem úhelným, opusem magnum, které budoucím generacím ponechá zprávu, co se tady ve 20. století, a hlavně v jeho druhé polovině, událo. Spisovatel navíc zhruba v polovině Oblouku vstupuje Intermezzem do děje, snímá ochranné zbarvení fabulace a naplno odkrývá karty: mnohé z příběhů rodů Kohalských a Rommů, na nichž je Oblouk postaven, nesou autobiografické rysy.

Chce to tedy být zpráva velmi osobní, přitom však objektivizující v tom smyslu, že tvůrce nahlíží vývoj rodů a postav v kontextu, v širokém časovém a dějinném proudu. Stránský prostě chce sklenout oblouk.

Kdo, kde, kam, jak

"Včera jsem poprvé dostal strach, že se do předsevzatého počtu stran nevejdu. Že mě množství svědectví umlátí čepicemi," začíná Stránský Intermezzo. Ta obava se ukazuje být oprávněná. Nevím, proč si spisovatel předsevzal vměstnat Oblouk na určitý počet stran, ale vím téměř jistě, že to neměl dělat.

Jiří Stránský

Román vypravěčsky otevřel – prostřednictvím obrazů ze života zakladatelských osobností rodů – jako ságu. Vyšlápl si na dílo o mnoha stovkách stran, ale protože Oblouk má standardní rozsah, stahuje osudy figur na posuny po šachovnici dějin, vyprávění redukuje na konstatující přemisťování: ten se ocitl ve vězení, tamta zůstala opuštěna, ten se zamiloval, tamta emigrovala, ten skončil na popravišti, tamta vystudovala. Všichni v románu zůstávají toliko "objekty", ačkoliv, což je kardinální paradox Oblouku, se mnohé postavy chovají vůči moci právě naopak – jsou svéprávnými subjekty dějin, jakkoliv je komunismus svírá.

Knihy Jiřího Stránského

Štěstí (1969), Zdivočelá země (1970), Aukce (1997), Přelet (2001), Tichá pošta (2002), Stařec a smrt (2007)

Jiří Stránský

Podvědomou nápravou či korekcí onoho "množství svědectví", jež Stránského hrozí "umlátit čepicemi", mají být monology některých postav; jsou vloženy do hlavní vyprávěcí linie a jejich odlišení zvýrazňuje i jiná sazba tisku. Tyto zpovědi, jakoby sdělované pro chystanou knihu novináři Janu Příhodovi, synovi "zesnulého bývalého politického vězně a významného novináře Luboše Příhody", mají mít funkci zniternění.

Jenže i tyto individuální zpovědi Stránský zahlcuje výčtologiemi kdo, s kým, jak a tak... – rozdíl mezi vnějším nahlédnutím daných událostí a mezi jejich podáním zvnitřnělým je bohužel nedostatečný. Každá recenze je pochopitelně subjektivní a dílčí; za to se netřeba omlouvat a svůj vlastní soud preventivně relativizovat.

Nicméně musím jasně přiznat, že zalidněné prózy, jakou je i Oblouk, mi obecně nesedí, že mi vadí splétání dlouhých příbuzenských řetězců na úkor vnitřních krajin jednotlivých figur. Stránského Oblouk vnímám coby beletrizovanou kroniku, nikoliv jako velkolepé bilancující dílo, jímž asi chtěl být.

Jiří Stránský: Oblouk
Nakladatelství Hejkal, 232 stran, cena 269 korun
Hodnocení MF DNES: 50 %

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z nového celobarevného vydání Domečku pro panenky
Český Sandman už má Domeček pro panenky celý v barvách

Zatímco první české vydání zdobil surreálný obraz domečku, to nynější na obalu doprovází doslova hororová panenka. Řeč je o druhé knize Sandmana nazvaná právě...  celý článek

Velká část děje knihy V šedých tónech se odehrává v sovětském gulagu.
RECENZE: Když musí dítě sát krev. Zulejku otroctví nezlomí ani v pustině

Rok 1930. Třicetiletá Zulejka, již v patnácti provdali za mnohem staršího muže, čtyřikrát porodila, ani jedna z holčiček se nedožila měsíce. Když ji se...  celý článek

Spisovatelka Leila Slimani
Sex tu ovládl peněženky, v Maroku se za něj ženy stydí, říká spisovatelka

Leila Slimani je spisovatelka francouzsko-marockého původu. V češtině jí letos vyšla kniha Něžná píseň. Chůva v ní zavraždí dvě malé děti.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.