Před půl rokem jste v jednom rozhovoru zmínil, že vám doba přijde jako nefilmová, že témata jsou plytká. Platí to stále?
Samozřejmě že teď prožíváme dobu, která přinesla nová a velká dramata. Na druhou stranu jen v době svatého Jana Nepomuckého ve 14. století Evropou prošlo asi pět morových vln a vymřela během nich možná až polovina jejích obyvatel. To znamená, že se 35 milionů Evropanů během 50 let odstěhovalo před Boží stolici (světovou populaci Černá smrt snížila z odhadovaných 475 milionů lidí na 350 až 370 milionů, pozn. red.). A je velký nepoměr v tom, co oni zažívali tehdy a co my dnes. V době, kdy přišly morové rány, měli lidé na poli úrodu a neměl ji kdo sklidit, tím pádem další rok neměli co jíst. My jsme i přes všechnu tu spoušť, kterou „koronáč“ způsobil, o luxus nepřišli. V krámě dostaneme i dál běžně maso, zeleninu, banány... Zatím jsme si nesáhli na dno utrpení tak jako naši předci. Jsme-li dostatečně chytří, empatičtí a máme-li představivost, podívejme se, kam ještě hlouběji by ta studna mohla vést. Ovšem abych se vrátil k otázce. Nějaké filmy z toho určitě vzniknou, ale asi je na ně ještě brzo. Na film o koronaviru by se mi teď do kina asi nechtělo. Nicméně netvrdím, že věci, které z toho vzešly, mě nezajímají.
27. června 2020
