Jiří Stivín | foto: Archiv Jiřího Stivína

Svatou Cecílii uctí velkorypadlo, slibuje sedmdesátník Jiří Stivín

  • 0
Jiří Stivín je pro lidi, kteří ho znají, přírodní úkaz. Má vleklou nemoc – a tou je posedlost hudbou, muzikou žije od dětství. Skladatel, učitel, multiinstrumentalista, improvizátor a showman se v listopadu dožívá sedmdesátky.

Začínal  hrou na housle, ale z nich byl otrávený, saxofon však jeho vztah k hudbě rychle napravil. Vystudoval filmovou akademii a hudební kompozici na AMU, a jeho cesta od jazzu k vážné hudbě je okořeněna radostí z muzicírování, improvizací a nakažlivostí, se kterou k ní přistupuje. Se souborem Collegium Quodlibet se od 80. let věnuje především skladbám z období baroka a renesance.

Jste známý tím, že vás noty příliš nesvazují. Není to neúcta ke skladatelům?
Noty nejsou žádné dogma! Je to připomínka toho, co chci zahrát. Fantazie a objevování výkladu not zaručuje interpretovi nadšené publikum.  Perfektně zahrané noty totiž nikomu nestačí, muzikant ze sebe musí vydolovat něco originálního, vlastního, pozdvihnout osnovu na svoji osobní rovinu a fantazii. Skladatel dá dílu základní rozměr, a každý interpret ho chápe po svém. Je to stejné jako se scénářem – režisér ho zhodnotí, když se ho zcela slepě nedrží.

Na svých koncertech hrajete na ledacos. Na co všechno umíte?
Hraju na všechny saxofony, flétny, roury a trubky - ze záclon, z lešení i ze záchodu. Hrát se dá skoro na všechno.

Jiří Stivín

Jak se letos připravujete se na XXI. Poctu svaté Cecílii, patronce hudebníků?
Na tradičním listopadovém koncertu zazní skladby Vivaldiho, Telemanna a Bacha, vystoupí se mnou  Markéta Stivínová, Iva Kramperová, Robert Hugo se sborem, Matej Benko a další.   Návštěvníkům koncertu předvedu také moji nejnovější kompozici Baladu pro velkorypadlo.

Jiří Stivín

Těžká technika inspiruje k hudebním baladám?
Od své přítelkyně jsem jako dárek dostal návštěvu uhelné safari. Bral jsem to jako vtip, ale když jsem viděl velkorypadlo, tak mě naprosto oslnilo a inspirovalo. Ta železná obluda je asi šedesát metrů velká a vydává neuvěřitelné zvuky. V mé skladbě bude velkorypadlo dunit, chrčet, škrábat, a my k tomu budeme hrát. Rytmus rypadel je hodně odvázaný, ale já mu se saxofonem a flétnou budu konkurovat!

Jak se cítíte na prahu sedmdesátky?
Pořád mám zálibu ve fantaziích, pořád mě něco napadá a napadá mě toho tolik, že to nedokážu ani zaznamenat. Nápadů mám spoustu, protože mě inspirují krásné ženy. A krásných žen je všude spousta!