Hradišťan: Vteřiny křehké (obal alba)
Původně bylo toto album naplánováno na konec roku 2013, ale nechtěl jsem nic uspěchat, proto vyšlo až letos, říká Jiří Pavlica. Jako každý úspěšný umělec má diář rozplánovaný na léta dopředu.
V poslední době jste byl viditelný hlavně v oblasti symfonické a duchovní hudby. Co vás zavedlo zpět k písničkám?
Myslím, že je to přirozený proces. Po několika letech, kdy jsem se věnoval větším formám, ať už to byla suita Chvění, oratorium Brána poutníků, či skladby pro chrámový sbor katedrály sv. Víta v Praze nebo hudba k filmu o sv. Cyrilu a Metodějovi, jsem se těšil na další písňové album pro Hradišťan. Jsou na něm zachyceny nejrůznější okamžiky a situace, které provázejí životy snad každého z nás. Jsou to písně o zrození i smrti, o cestě životem, o lásce...
V čem je největší posun Hradišťanu od dnes už památných písňových alb Mys Dobré naděje nebo O slunovratu?
To je těžké. Slunovrat byl tematicky jednodušší, byl rámován ročním koloběhem a měl jednotný textový základ, který tvořily básně Jana Skácela a lidová poezie. Album Mys Dobré naděje patřilo možná více do oblasti world music a bylo monotematické myšlenkou dialogu mezi odlišnými hudebními kulturami, tedy africkou a evropskou. To všechno jsem si vyzkoušel. Jestliže chce jít člověk dál a nechce znovu vstupovat do téže řeky, uvažuje o tématech dalších, o věcech všelidských, o smyslu života... A posun je asi v tom, že na daná témata nahlížím dnešníma očima, dnešními životními zkušenostmi, a tomu pak odpovídá hudební vyjádření. Včetně některých dílčích aranžérských postupů, které jsou spíše vůní písní, jejich podstata je v jejich celkovém sdělení.
Využití textů Jana Skácela na nové desce navádí na myšlenku, že právě jakýmsi pokračováním alba O slunovratu by Vteřiny křehké měly být. Je to tak?
Ne tak docela. Jan Skácel je můj zamilovaný básník, jehož básně jsou krásné, moudré a plné obrazů, proto jsem nemohl některým z nich odolat ani při přípravě tohoto nového alba. Například jeho Účtování na vesmírných kontech je přesně tím vesmírným kontrastem k našim lidským vteřinám, ve kterých prožíváme své životy, tedy jakási vyrovnanost vesmíru v jeho makro i mikro rozměrech. To samo o sobě je fascinující a hudebně inspirující. Především tyto rozměry jsem chtěl v písních vyjádřit a pokud to něčím připomíná pokračování alba O slunovratu, tak možná tím, že obě alba jsou výrazně písňová.
Dají se Vteřiny křehké považovat za "koncepční projekt"?
Pro mě je to jednoznačně koncepční projekt, kterým jsem chtěl vyjádřit své životní postoje a ve kterém jsou všechny písně nějakým způsobem osobně prožité.
Kromě Jana Skácela je na desce řada příspěvků dalších, žijících textařů. Byly psány přímo pro Hradišťan nebo jde původně o básně?
To je různé. Z nežijících autorů jsou zde básně Jana Skácela a Josefa Veselého. Dalšími autory jsou především Michal Stránský, dále dvě jména spojená se skupinou Spirituál kvintet – František Novotný a Dušan Vančura, a také texty dvou dam – Evy Kociánové a anglický text Alžběty Šáchové. Některé jsem si vybral, protože mě oslovily, jiné vznikly přímo na míru a text k písni Rozpomínání vznikl dokonce až dodatečně na hudbu.
Málo známým a přitom početně nejzastoupenějším autorem je Michal Stránský. O koho jde?
Je to uherskohradišťský autor, se kterým spolupracuji hodně let a z naší poslední spolupráce na hudebně-tanečním pořadu 3x je člověk jsou právě některé písně na CD.
Překvapením pro posluchače asi bude píseň A Second of Temptation, která je nazpívána anglicky a i hudebně použitím elektroniky vybočuje. Není to tak trošku další z jemných "pavlicovských provokací"?
Pro mě je zařazení této písně naprosto v logice řádu věcí. Album Vteřiny křehké zachycuje nejrůznější okamžiky, včetně vteřiny pokušení, kdy každý člověk chce snad už od dětství sáhnout na rozpálená kamna, nahlédnout za obzor a poznat nepoznané. Do této kategorie patří píseň o vteřině pokušení v angličtině. Pro mě bylo takovým malým pokušením zhudebnit anglický text, když už jsem zhudebňoval latinské, staroslověnské, řecké, německé a jiné texty. Ale na druhé straně, angličtina je dnes řečí našich dětí a je součástí našich životů, proč tedy vytvářet ostré hranice. Vzájemná inspirace může být užitečná.
Až na výjimky působí album existenciálně, objevuje se tu i silný motiv smrti. To přece není téma, které by vás mělo aktuálně trápit.
Já doufám, že ne. Ale přece jenom je to téma, které člověka provází celý život, a tím, že se mu budeme vyhýbat a nebudeme si jej připouštět, nepřestane existovat. Naopak v uvědomění si své cesty, po které kráčíme v daném a vymezeném čase s jeho začátkem i koncem, vidím naprosto jasné a reálné životní vyrovnání.
Na současných koncertech už prakticky nehrajete ryze folklorní písně. Znamená to už úplné odtržení Hradišťanu od jeho minulosti?
Dlouhá léta jsem usiloval o to, aby byl Hradišťan otevřeným hudebním systémem, který je schopen interpretovat nejrůznější hudbu a má v sobě poznání minulosti i současnosti. Už hodně dlouho hrajeme převážně moji autorskou tvorbu, která z tohoto principu vychází, což ovšem nevylučuje ojedinělé zařazení lidové písně. Není pro mne podstatný žánr, ale sdělení. Z toho pramení moje inspirace i různé hudební vyjádření.
