Jiří Macháček: Madonně bych se s pouzdrem netahal

  • 12
Komu se letos na karlovarském festivalu vedle Antonia Banderase tleskalo nejvíce a nejčastěji? Už tradičně moderátorovi Jiřímu Macháčkovi.

Miláček diváků dodržel každoroční rituál i v tom, že tu oslavil své narozeniny – prý vesměs důstojnými chorály, neboť připadají na výročí upálení Jana Husa – a poskytl MF DNES rozhovor, v němž nemyslí vážně ani slovo.

Banderasové odcházejí a přicházejí, Macháček zůstává. Jak si to vysvětlujete?
Klokot světa je tak prudký, že příchody a odchody Banderasů se ani zachytit nedají. Ptejme se tedy, zda i mé zůstávání není jen jedním neustálým přicházením a odcházením.

Přesto: nedotklo se vás, že se na čas přesunula pozornost k cizákovi, lamači ženských srdcí?
Ano, to zabolí. I když především to asi zabolí dotyčná zlomená srdce, ta budou truchlit a trpět. Ale hlavně: co on má co v naší zemi vlastně dělat? Ano, byl to host festivalu, herec světového jména, představitel Zorra, ale ať si uvědomí, že Čechy jsou především moje teritorium.

Jiří MacháčekAntonio Banderas se bavil do čtyř do rána

To zní jako výhrůžka.
Ne, jen varování. Doby, kdy vpády Švédů, Němců či Rusů pustošily náš rodný kraj i srdce našich žen, jsou nenávratně pryč. Stojím tu rozkročen na pomyslné hoře Říp a říkám naprosto zřetelně: Vy všichni Malkovichové, Banderasové a další, na jejichž jména už si ani nevzpomínám, dejte si na mě velký pozor!

Snad byste panu Banderasovi vytřel zrak, kdybyste se mu vyrovnal na jeho půdě, tedy v roli ohnivého milovníka. Rýsuje se taková šance?
Hovořil jsem s několika českými režiséry a nepokrytě prověřoval jejich ochotu podrobit se spolupráci se mnou. Zjistil jsem, že je větší, než jsem čekal. Rozečtený scénář na mém nočním stolku je toho důkazem, a nejen on. Dá se směle předpokládat, že nejpozději do deseti let se opět ocitnu na stříbrném plátně.

Najdou k tomu vůbec odvahu ti naši malí, provinční...
...myslíte umělci v uvozovkách? Jsem o tom přesvědčen. A pokud vás zajímá, proč to může trvat až deset let, pak to myslím bude důsledkem mé neschopnosti číst rychle.

Ptám se proto, že váš dvorní režisér Jan Hřebejk právě točí nový film Kawasakiho růže – ale tentokrát bez vás. Jak je to možné, že si na vás nevzpomněl?
Zkrátka se tu role pro herce mého formátu nenašla. Přesto tvůrcům držím palce a vyjadřuji jim tímto svou kolegialitu a loajalitu.

To je velkorysé, bez vás to mají těžší. Co když prohlédnou a přijdou s prosíkem, vyhovíte bez výčitek?
Samozřejmě. Mé dveře jsou otevřené, ale to snad ví každý, neboť má tolerance, skromnost a schopnost odpouštět jsou již pověstné.

Je tu ještě jiný způsob, jak pokořit Banderase, jenž v Desperadu nosil kytarové pouzdro a v Evitě zpíval s Madonnou: na hudební scéně.
Zaprvé nevím, proč bych se tahal s nějakým pouzdrem. Potřebuje to Antonio, aby byl zajímavý? Pak to jistě smysl má. Zadruhé, Madonna dobře ví, že bych se jí s pouzdrem prostě netahal.

Myslíte, že by Banderas objížděl hrady a zámky jako vy se svou skupinou Mig 21?
Nevím, ale dovedu si ho představit na různých zříceninách, jak pod celtou zkouší naladit. Ovšem Rosu na kolejích by rozhodně nedal.

Rosa na kolejích snad nepatří ani do vašeho repertoáru?
Pravda, nepatří, ale už jsme ji taky hráli. Což jen potvrzuje, kdo je opravdový lamač srdcí. Promiň, Antonio.