Ve Figarově svatbě se zpívá. Z Beaumarchaisova námětu vychází stejnojmenná Mozartova opera, použili jste některé árie?
Ne. Autorem muziky je Ondřej Brousek, který s režisérem Radkem Balašem využil motivy některých známých šlágrů. Bohužel mě donutili zpívat na jevišti, což jsem devatenáct let odmítal. Mám totiž příšernou zkušenost z absolventského muzikálového představení na JAMU, kde mi na generálce při jedné písničce vypadl text. A muzika nepočká. Od té doby jsem měl blok, ale Balaš s Brouskem mě přesvědčili.
Ještě za působení v Národním divadle v Brně jste prý chtěl vrátit roli v Brouku v hlavě, protože se vám Feydeauova komedie na papíře zdála plytká. Jak se vám četl Figaro?
Spíš jsem přemýšlel, proč dnes Figarovu svatbu dávat. V době vzniku měla politický podtext - sluha Figaro se nenechá svým pánem hrabětem Almavivou připravit o snoubenku. To už nemá takový dopad. Figara dramaturgové vybrali jako kvalitní komedii, která diváky příjemně naladí. Možná se to zdá málo, ale já si říkám zaplaťpánbu za to.
Za tři roky budete na Vinohradech deset let. Bál jste se přechodu z Brna? Že místo Cyrana budete hrát zbrojnoše a posly?
Rukavice z Vinohrad byla hozená podruhé, tak jsem si řekl, že už ji musím zvednout. Jsem docela trpělivý člověk, zvyklý, že cestičku si musím znovu vyšlapat. Třeba za dabing jsem v Brně sbíral ceny a v Praze jsem začínal ve sborech. První dva roky na Vinohradech byly těžké, protože ačkoliv jsem měl za sebou třeba toho Cyrana, tady jsem měl hrozné nervy postavit se vedle takových velkých herců, jací v tomto divadle jsou.
Nicméně na role tu zatím máte štěstí: Šmeral v Adině, Trofimov ve Višňovém sadu, teď Figaro.
To byly nejen velmi rozdílné role, ale i režijní přístupy. V Adině mám dva výstupy, Trofimovovy repliky jsou dost proškrtané, navíc Vladimír Morávek má přesnou představu, jak se má herec na jevišti pohybovat. Rozsahem největší, a tudíž nejnamáhavější je Figaro. Snažím se, aby to nebyl jen veselý, plochý chlapík, ale člověk s nějakým osudem.
Komedie prý hrají herci rádi. Je to pravda, nebo jedno z klišé?
Spíš je to strašná dřina. To je taky klišé, ale pravdivé. Teď jsem si to znovu potvrdil. Před prvním představením jsem propadl skepsi, že to nedopadne dobře. Všechny vtipy už jste na zkouškách sjeli tisíckrát, takže vám nepřijdou ani trochu k smíchu. Pak jde jen o to, ten pocit ustát a nestáhnout se do sebe, protože každá komedie se dodělává až s publikem. To si vybere ty správné pointy, kterým se zasměje. Proto mám komedii rád, protože je to skutečný dialog s hledištěm.
