Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jiří David je jako sopka, která chrlí lávu

  16:14aktualizováno  16:14
Obří neonové srdce na Hradě jako rozloučení s prezidentem Václavem Havlem či neonová trnová koruna nad Rudolfinem – těmito realizacemi vstoupil výtvarník Jiří David (1956) do povědomí široké veřejnosti.

Jiří David - Duchamp Chess | foto: Jiří David

Jiří David a jeho instalace Srdce na Pražském HraděJeho rozmanitou tvorbu od poloviny 80. let do současnosti nyní představuje výstava v Městské knihovně pod názvem Předběžná retrospektiva. Autor výstavy Marek Pokorný přináší dramaturgicky promyšlený obraz o tom, jak současný výtvarník přemýšlí a tvoří.

Přesvědčuje také o tom, že David je bezpochyby jedním z krystalicky čistých představitelů českého postmoderního umění. A to zejména proto, že jeho tvorba je plná tematických i obsahových paradoxů, má nezpochybnitelnou estetickou kvalitu, a především fascinuje proměnlivostí výtvarné řeči.

Výstava je velice dobře dramaturgicky promyšlená, nedrží se chronologického řazení, ačkoliv určitá časová opora tu je. Začíná zleva nejstaršími kresbami z přehlídek Konfrontace a končí nejnovějšími plátny. Díla v jednotlivých sálech se buď tematicky doplňují, nebo je naopak kurátor staví do kontrastu, smíchává různá média, aby v divákovi udržel napětí.

Jiří David - Brutální abstrakce

Pokorný se zaměřil na záznam paměti – jedno z hlavních Davidových témat. Část výstavy je částečnou rekonstrukcí dřívějších Davidových výstav v menších galeriích (Galerie MXM, Galerie Václava Špály, brněnská Galerie na bidýlku apod.). Jsem svým vlastním cizincem Prostřednictvím exponátů se divák dozvídá, jak umělec zachází s pamětí osobní i společenskou.

"Neexistují nástroje, které paměti pomáhají, udržují ji a interpretují," pobuřuje se David na komentované prohlídce a novináře nepřestává přesvědčovat o jedinečnosti svého díla. Davidovo neutichající a těkavé přesvědčování však spíš odrazuje a pochybnosti naopak vyvolává. A tak i přes nezpochybnitelnou kresebnou a malířskou dovednost se divák občas nemůže zbavit pocitu, že David klouže po povrchu a jeho politická angažovanost je pro svou přílišnou estetizovanost bezzubá.

Jiří David - Obilná madona

Nicméně i přes občasnou nedůvěru ukazuje výstava dost kvalitních věcí prokazujících umělcovu spontánní a tvůrčí energii, kterou David chrlí na plátna jak činná sopka lávu. Předsudky jsou tedy záhy spolehlivě zahnány. Davidova tvorba, v níž se prolíná mnoho různých světů, na diváka doléhá občas útržkovitě, nekoherentně, těkavě, leckdy absurdně – divák občas nechápe, kde se ocitá a proč. Ale to někdy nejspíš neví ani sám autor.

!Jsem svým vlastním cizincem," píše David na svých webových stránkách. Pokud v konfrontaci s pestrým Davidovým dílem něco nechápete, zachovejte klid, neboť ne vždy se všechno dá vysvětlit a pochopit. Nechte na sebe působit Davidův osobitý chaos, tekutost skutečnosti, vzdor i angažovanost – vlastnosti, které vyvěrají či výstižněji vybuchují z kreseb, obrazů, fotografií či objektů.

Dostačující je umělcovo přesvědčení, že umění maximálně zasahuje do každodenního života. Ve své tvorbě David bezprostředně reaguje na sebe i na na různé věci kolem – kulturu, politiku, společnost či rodinu. Nespekuluje, ale reaguje intuitivně, rychle, bez rozmyšlení. A při způsobu jeho tvorby je nutné počítat s tím, že občas prostě vznikne odpad. Výbušnost vystřídá meditativní klid či melancholie.

Jiří David - Klobouk

Lidoop i revolucionář Citelná je na výstavě umělcova osobní rovina. David se tu odhaluje jako umělec, který se chce do určité míry předvádět v ironizované podobě komického lidoopa, ale i jako angažovaný revolucionář, který bojuje za lepší svět. Není exhibicionista ve smyslu obnažování sebe sama na veřejnosti, v jeho tvorbě však jsou patrná divadelní gesta i herecké ambice, jež odkrývá publiku.

Paradoxů v jeho tvorbě je víc než dost. Některé jeho ironizující obrazy bourají představy, že umění má duchovní přesah (obraz Ježíš Kristus s vypálenou opičí tváří). Na druhou stranu tu jsou plátna, která zachycují metafyziku skutečnosti. Jiří David na výstavě vystupuje jako malíř s proměnlivým názorem a silnými citovými pohnutkami. Jeho obrazy dýchají nejednoznačností, což je přínosem, neboť divák má alespoň nad čím přemýšlet

Předběžná retrospektiva
Městská knihovna, Mariánské náměstí 1 
Hodnocení MF DNES 70%
.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Obraz Chudý kraj od Maxe Švabinského na výstavě Světlo v obraze v Jízdárně...
VIDEO: Na Pražském hradě jsou k vidění stovky tváří impresionismu

V Jízdárně Pražského hradu začíná v pátek výstava Světlo v obraze, která si dala za cíl zeširoka představit český impresionismus. Kromě stovek děl českých...  celý článek

Luba Bakičová
OBRAZEM: Křehká síla skla jde do aukce. Oslňuje a hraje barvami

Od začátku října návštěvníky pražského Tančícího domu oslňují sklářské poklady vystavované v rámci třetího ročníku Křehké síly skla. Už tento čtvrtek jdou díla...  celý článek

Světoznámý malíř a grafik Dimitrij Kadrnožka ve svém podkrovním ateliéru v...
STAŘÍ MISTŘI: Malíře pocitů a erotiky Kadrnožku měli za agenta CIA i StB

Malíř Dimitrij Kadrnožka se měl původně stát farářem, ale z jezuitského lycea ho pro drzost vyhodili. Syn hrdiny od Zborova za války pomáhal v protinacistickém...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.