Nejen Simpsonovi se pyšní hostujícími hvězdami. Ve Zlíně se právě zrodil pilotní díl nového večerníčku Strašidlení, který slibuje podobný unikát.
Každý z třinácti dílů by měl být obsazen jinou sestavou českých hereckých osobností. V první ukázce, k níž hudbu napsal Petr Hapka, už propůjčil hlas netradičnímu vypravěči Jiří Bartoška.
„Zatím znám jenom námět, podrobný scénář se teprve píše, takže moje první zkušenost dosud obnášela pouze několik vět,“ vysvětluje Bartoška, u jehož role ve scénáři stojí nevšední název postavy - hlas rozhledny.
Ačkoli sám prý k pravidelným diváků večerníčků zrovna nepatří, líbí se mu, že díky Strašidlení by ve studiu potkával spoustu kolegů. „Pokud vím, počítají například s Bolkem Polívkou,“ dodává Bartoška.
Co strašidlo, to jméno
Právě s Polívkou a jeho kolegou Jiřím Pechou už tým režiséra Cyrila Podolského natáčí jiný večerníček -Krysáky, které ČT chystá koncem příštího roku do premiérového vysílání.
Teď tvůrci oba herce oslovují znovu. Líbilo by se jim, kdyby ve Strašidlení společně s Arnoštem Goldflamem namluvili trojici poněkud pozměněných pohádkových hrdinů Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
Podobně o roli zvané Zabludička jednají s Chantal Poullain, která jim už zase „půjčila“ svůj hlas pro pilotní díl jiného projektu, takzvané „mluvící domečky“ doprovázející pořad Jana Krause Uvolněte se, prosím.
A v neposlední řadě nabídku dostali Jiří Lábus a Oldřich Kaiser -autoři večerníčku si je představují v rolích skřítka a obra, jejichž fyzické proporce jsou v chystané pohádce postavené na hlavu.
Třináctidílný příběh se odehrává ve staré rozhledně nad městečkem Strašín, kterou si před mnoha lety pronajal roztržitý profesor Klíč. Vybudoval v ní laboratoř na pokusnou výrobu strašidel, jenže dobráckému vědci se opravdové příšery jaksi nedaří.
Za kamennými zdmi se tak místo vskutku hrozivých oblud skrývá jen třináct mírně nepovedených strašidel, jež se stydí vycházet ven, aby nebyla lidem pro smích.
Děj seriálu začíná v okamžiku, kdy profesor na čas odjíždí do města a dozor nad tajnou laboratoří svěří své vnučce Veronice, kterou tu čekají nezapomenutelné prázdniny.
Roztržitý dědeček se jí totiž zapomene zmínit, jaká podivná stvoření se budou ve věži probouzet každého večera, zrovna ve chvíli, když malá školačka začne usínat.
Dvě podoby Veroniky
Profesorovu vnučku líčí scénář jako osmiletou rošťačku s rozčepýřeným účesem „na vrabčáka“, pihovatou, bystrou, zvídavou, temperamentní, leč po dědečkovi trochu zbrklou. To vše ve dvou podobách - hrané a loutkové.
„Postavu Veroniky bude divák po většinu času sledovat jako loutku, poměrně věrnou kopii živé herečky - kdežto té budou patřit úvod a závěr každé části, kdy se ukládá do postele a usíná,“ vysvětluje režisér.
Stejnou výsadu „dvou velikostí“ dostane kromě dívenky už jen jediný obyvatel strašidelné rozhledny, mechanická sova jménem Heřman, která se rovněž dočká hraného i loutkového provedení.
Právě sova, kterou hned první večer Veronika náhodou natáhne na klíček, zasvětí holčičku do dědečkových experimentů a večer co večer jí v jednom z třinácti pater věže představí další nepovedené strašidlo.
Patří k nim třeba prasklá křišťálová koule Albertína, která při věštění koktá, kouzelná kniha Celestýna napsaná pozpátku, která si plete stránky, nebo létající koště Vilém, podle tvůrců „nemehlo s nalomenou násadou“.
Pro všechna stvoření mají autoři ze zlínských ateliérů v záloze hvězdné hlasy, ale zatím je tají, protože ještě jednají s Českou televizí.
