Příznačný pro vývoj v posledních letech je i rostoucí zájem o amatérské divadlo ze strany mladé generace - tedy té, která by podle některých kulturních prognostiků měla být nejspíš "obětí" multimediální chobotnice. Na divadelní dílny pořádané v rámci Jiráskova Hronova zavítalo na dvě stě padesát lidí - převážně ve věku okolo dvaceti let - a nepřehlédnutelné jsou aktivity dětských či studentských souborů po celé republice.
Omlazením prošla i výtvarná tvář 70. Jiráskova Hronova. Rostislav Pospíšil navrhl barevné plakáty s klaunem balancujícím na žebříku a klaunský motiv byl rozpracován i ve festivalovém zpravodaji a na reklamních panelech. Konzervativnější část hronovské a divadelní veřejnosti nicméně Pospíšilovo pojetí nepřijala. Co má klaun společného s Jiráskem? ozývalo se občas nespokojené bručení jako doklad o nekončícím sváru mezi těmi, kdo se uzavírají ve vzpomínkách, a mezi těmi, kdo žijí v přítomnosti.
Ale nemusí vždycky jít o nesmiřitelné střetnutí starohronováků a mladohronováků. Retronávraty do historie mají půvab i pro mladé - jde jen o to, jakým způsobem se jim servírují. Přes "národněbuditelského" Jiráska, jenž se bude nadále prezentovat jako vznešený pomník a nedotknutelný symbol, cesta nevede.
Od věci by také nebylo více propojit hlavní a tzv. doplňkovou část programu Jiráskova Hronova. Znamenalo by to ovšem těsnou spolupráci přespolních a místních pořadatelů. Přivézt další divadelníky a muzikanty, zajistit ubytování pro další diváky, které by takové dění přilákalo - například ve stanovém městečku. Zkrátka hledat takovou podobu Jiráskova Hronova, která bude slušet i příštímu tisíciletí.
Omlazením prošla i výtvarná tvář 70. Jiráskova Hronova. Rostislav Pospíšil navrhl barevné plakáty s klaunem balancujícím na žebříku a klaunský motiv byl rozpracován i ve festivalovém zpravodaji a na reklamních panelech. Konzervativnější část hronovské a divadelní veřejnosti nicméně Pospíšilovo pojetí nepřijala. Co má klaun společného s Jiráskem? ozývalo se občas nespokojené bručení jako doklad o nekončícím sváru mezi těmi, kdo se uzavírají ve vzpomínkách, a mezi těmi, kdo žijí v přítomnosti.
Ale nemusí vždycky jít o nesmiřitelné střetnutí starohronováků a mladohronováků. Retronávraty do historie mají půvab i pro mladé - jde jen o to, jakým způsobem se jim servírují. Přes "národněbuditelského" Jiráska, jenž se bude nadále prezentovat jako vznešený pomník a nedotknutelný symbol, cesta nevede.
Od věci by také nebylo více propojit hlavní a tzv. doplňkovou část programu Jiráskova Hronova. Znamenalo by to ovšem těsnou spolupráci přespolních a místních pořadatelů. Přivézt další divadelníky a muzikanty, zajistit ubytování pro další diváky, které by takové dění přilákalo - například ve stanovém městečku. Zkrátka hledat takovou podobu Jiráskova Hronova, která bude slušet i příštímu tisíciletí.
