Samozřejmě také výjimečné fotografické vidění, schopnost navázat kontakt, velká porce trpělivosti a... důkladný výběr.
To poslední je jistě také zásluha kurátora výstavy Tomáše Pospěcha. Na rozdíl od většiny předešlých, menších, tematických nebo sbírkových a ve výběru nutně omezených expozic je soubor téměř dvou set fotografií prakticky bez slabin.
Průřez autorovou životní tvorbou vedle sebe postavil snímky českého venkova, ženské věznice, čečenského uprchlického tábora i sídliště v Remeši. Přesto se zdá, že se zde představuje jeden velký cyklus.
Kronikář globální vesnice
A není to jen autorovou tvrdošíjnou a dnes již takřka vymírající klasickou technikou - zrnitým černobílým filmem se strmější gradací, jen decentním čarováním v temné komoře a téměř stejným pevným ohniskem objektivu. Soudržnost výstavy je především ve Štreitově schopnosti přiblížit se lidem, získat jejich důvěru a v pravou chvíli dát zapomenout na svoji přítomnost.
Štreit však není chladný a nestranný pozorovatel, podobu obrazu vždy určuje on, nikoliv situace. Což platí pro snímky domácích hrabalovských figurek, japonských venkovanů i dělníků Třineckých železáren (mimochodem, obdivuhodný počin managementu, který dal přednost dokumentaristovi Štreitova druhu a nenajal na portrét fabriky některou z renomovaných kašírovacích agentur se světelným parkem hodným lunaparku a castingových
krásek v portfoliu).
S trochou poetické nadsázky můžeme Štreita prohlásit za obrazového kronikáře globální vesnice. Alespoň pro pamětníky předlistopadových let však patří k nejsilnějším zážitkům jeho fotografie venkovských stranických schůzí, školení CO (pro ty mladší: civilní obrany) ve smutných hospodách nebo volební agitace v oraništi.
V této mrazivé připomínce nedávné minulosti se Štreit stává, možná nechtěně, působivým politickým komentátorem. Jediný mírně rozpačitý pocit z jinak nesmírně silné výstavy zanechává poněkud akademická a v kontrastu s plnokrevnými obrazy studená instalace a adjustace.
Po Olomouci čekají výstavu reprízy jak u nás - v Praze, Českých Budějovicích, Chebu, Opavě - tak v zahraničí. V Olomouci výstavu doprovodí další akce - třeba Štreitův společný projekt s malířem Daliborem Chatrným či výstava jeho žáků v jedné z olomouckých tramvají.
A malý tip na závěr. Přes lidský, sociální a intimní charakter Štreitovy práce (nebo právě proto?) jsou jeho fotografie horkým kandidátem na budoucí sběratelskou klasiku české fotografie a jejich - nejen komerční - hodnota jen poroste. V záplavě současných dobrých fotografů je jen několik tak výjimečných jako on.
JINDŘICH ŠTREIT: Fotografie 1965-2005
Muzeum umění Olomouc, Denisova 47, kurátor Tomáš Pospěch. Výstava trvá do 13. května, plné vstupné 50, snížené 25 korun, www.olmuart.cz
Hodnocení MF DNES: 90%
