"Je to stará kapela, hraje na letité nástroje a má starou aparaturu," říká ve filmu jeden z bedňáků. I tím jako by skupina dokládala svou trvanlivost a věrnost dřevní hudbě, hrané jen za svitu svíček rozmístěných na pódiu. Jiné efekty Crazy Horse nepotřebují.
Kytarista kapely Frank Sampedro se Jarmusche hned zkraje filmu zeptal, jak může vtěsnat třicet let totálního šílenství Crazy Horse do jednoho filmu.
Myslí si snad, že se skupiny zmocní, když muzikantům položí dvě otázky? Podobné varování se opakuje i v závěru snímku, kde Sampedro Jarmusche provokuje a nazývá jej "producentem uměleckejch sraček". Stejné pochybnosti asi měl i sám Jarmusch a ústy Sampedra je zveřejnil, aby předem odrazil případné námitky. Koncert Neila Younga & spol. jen stěží něco věrně zachytí - film nevyjímaje.
Jarmusch a Young, jakýsi táta hippies, se přitom dobře znají: udělali spolu dva videoklipy a Young složil muziku pro Jarmuschův western Mrtvý muž. S Crazy Horse to však bylo něco jiného. Jarmusch chtěl chytit "živého koně" - onu výměnu tónů, emocí i myšlenek mezi čtyřmi hudebníky, jež vytváří ducha Crazy Horse.
Režisér byl s Crazy Horse předloni na turné a použil k tomu malou přenosnou kameru, aby muzikanty nerušil; výsledkem jsou civilní, roztřesené, takřka hrubé záběry. Barvy se občas slévají, stejně jako kvílení kytar s duněním bubnů. Výjevy z koncertů od sebe oddělují výpovědi Neila Younga i dalších členů kapely, manažera i Youngova otce, respektovaného sportovního novináře. Ze všech vyplývá, že život a hudbu Crazy Horse od sebe nelze oddělit, natolik jsou srostlé a utužené časem.
Tahle kapela není jedinou aktivitou třiapadesátiletého Younga. Hekticky točí sólová alba, byl členem superskupiny Crosby, Stills, Nash & Young, v osmdesátých letech experimentoval s elektronikou a vydal skvělý titul s kapelou Pearl Jam. Crazy Horse však budou asi nejtrvalejší Youngovou hudební láskou. Muzikanty Young "vytáhl" z kalifornské sestavy The Rockets a natočil s nimi desku Everybody Knows This Is Nowhere (1969). Během zmíněných třiceti let se s Youngem několikrát rozešli (poprvé je spojila smrt kytaristy Dannyho Whittena, který se předávkoval heroinem). Do devadesátých let vstoupili Crazy Horse skvělým albem Ragged Glory a hutný nekompromisní zvuk inspiroval vlnu mladých seattleských kapel. Smutek z předčasné smrti jejich mluvčího Kurta Cobaina zachytilo album Sleeps With Angels (1994).
Letopočet 1996, kdy vznikl Jarmuschův film, označil producent David Briggs rokem koně. Kapela to přijala jako výzvu - nejen kvůli Briggsovi, který zemřel na rakovinu a byl považován za pátého člena Crazy Horse. Právě symbol koně tuto skupinu asi nejlépe vystihuje: její muzika je divoká i krásná zároveň.
Kytarista kapely Frank Sampedro se Jarmusche hned zkraje filmu zeptal, jak může vtěsnat třicet let totálního šílenství Crazy Horse do jednoho filmu.
Myslí si snad, že se skupiny zmocní, když muzikantům položí dvě otázky? Podobné varování se opakuje i v závěru snímku, kde Sampedro Jarmusche provokuje a nazývá jej "producentem uměleckejch sraček". Stejné pochybnosti asi měl i sám Jarmusch a ústy Sampedra je zveřejnil, aby předem odrazil případné námitky. Koncert Neila Younga & spol. jen stěží něco věrně zachytí - film nevyjímaje.
Jarmusch a Young, jakýsi táta hippies, se přitom dobře znají: udělali spolu dva videoklipy a Young složil muziku pro Jarmuschův western Mrtvý muž. S Crazy Horse to však bylo něco jiného. Jarmusch chtěl chytit "živého koně" - onu výměnu tónů, emocí i myšlenek mezi čtyřmi hudebníky, jež vytváří ducha Crazy Horse.
Režisér byl s Crazy Horse předloni na turné a použil k tomu malou přenosnou kameru, aby muzikanty nerušil; výsledkem jsou civilní, roztřesené, takřka hrubé záběry. Barvy se občas slévají, stejně jako kvílení kytar s duněním bubnů. Výjevy z koncertů od sebe oddělují výpovědi Neila Younga i dalších členů kapely, manažera i Youngova otce, respektovaného sportovního novináře. Ze všech vyplývá, že život a hudbu Crazy Horse od sebe nelze oddělit, natolik jsou srostlé a utužené časem.
Tahle kapela není jedinou aktivitou třiapadesátiletého Younga. Hekticky točí sólová alba, byl členem superskupiny Crosby, Stills, Nash & Young, v osmdesátých letech experimentoval s elektronikou a vydal skvělý titul s kapelou Pearl Jam. Crazy Horse však budou asi nejtrvalejší Youngovou hudební láskou. Muzikanty Young "vytáhl" z kalifornské sestavy The Rockets a natočil s nimi desku Everybody Knows This Is Nowhere (1969). Během zmíněných třiceti let se s Youngem několikrát rozešli (poprvé je spojila smrt kytaristy Dannyho Whittena, který se předávkoval heroinem). Do devadesátých let vstoupili Crazy Horse skvělým albem Ragged Glory a hutný nekompromisní zvuk inspiroval vlnu mladých seattleských kapel. Smutek z předčasné smrti jejich mluvčího Kurta Cobaina zachytilo album Sleeps With Angels (1994).
Letopočet 1996, kdy vznikl Jarmuschův film, označil producent David Briggs rokem koně. Kapela to přijala jako výzvu - nejen kvůli Briggsovi, který zemřel na rakovinu a byl považován za pátého člena Crazy Horse. Právě symbol koně tuto skupinu asi nejlépe vystihuje: její muzika je divoká i krásná zároveň.
