RECENZE: Jak si symbologa Langdona pletli s Tomem Hanksem

Radost z vyprávění. To je hlavní dojem, který si čtenář odnese z povídkové knihy lehce provokativního názvu Jidáš byl ufon od třicetiletého spisovatele Štěpána Kučery.

Šifra mistra Leonarda (Tom Hanks) | foto: Falcon

Jidáš byl ufon

Už ve svém předešlém titulu Tajná kronika Rychlých šípů... a jiné příběhy (2006) si Kučera pohrával se známými literárními motivy. A tento čtenářsky vděčný a – za předpokladu dobrého zpracování – velmi zábavný přístup si uchoval i v nové knize, nebo přinejmenším její části.

Autor je fabulačně velmi zručný a sečtělý, má tedy na čem stavět. To se násobí darem vypravěčské lehkosti, díky níž jsou jeho povídky nejen zábavné, ale i napínavé. Donutí číst až do konce. Není náhoda, že anotaci na zadní straně knihy psal Petr Stančík, autor Mlýna na mumie, nejlepší prozaické knihy roku 2014 (možná nejen podle Magnesie Litery). Oba autoři jsou totiž takříkajíc „ze stejného vrhu“.

Dan Brown s humorem

Titulní povídka Jidáš byl ufon je jako koktejl zábavy a napětí nejdotaženější. Jde totiž o nápodobu, či spíše jemnou parodii Dana Browna. Najdeme tu typicky brownovské konstanty: symbologa Roberta Langdona, ženu, která mu stojí po boku, honičky tajemnými podzemními chodbami a kryptami, albínského protivníka, zapomenuté sekty i listiny...

Na rozdíl od Browna ale Kučera prošpikovává svoji povídku humorem. Ten je spíš hravý než bůhvíjak intelektuální, ale fungovat bude na každého.

Jidáš byl ufon

85 %

Štěpán Kučera

Druhé město 2016

Jeden příklad za všechny: Když se Langdon potřebuje dostat po zavírací hodině do istanbulské mešity Hagia Sofia, udivené zřízenkyni na otázku: „Nejste ten, kdo si myslím, že jste...?“ odpovídá: „Ehm, je to dost možné.“ A pointa? „Pokladní se za nimi dívala a těšila se, až bude doma vyprávět, že mluvila s Tomem Hanksem.“

Štěpán Kučera čtenáře v každé povídce zavádí do jiné lokace. A někdy to úplná legrace není. Příběh Marie Laveau Superstar vlastně převypravuje story kněžky voodoo z New Orleans, žijící zde v době občanské války. Z povídky je cítit především nostalgie z odcházejícího světa, který v sobě nesl „mnoho zla, ale i trochu poezie“.

A nostalgický tón má i jediný příběh kompletně z našich končin, pražské „dobrodružné romaneto“ Kuklův klan. Které je stejně jako ostatní povídky plné literárních i jinak popkulturních odkazů, jimiž Kučera svou knihu koření jako dobrý šéfkuchař.