Jeho předchozí tituly, romány Naše hra a Krejčí z Panamy, kritiku tak úplně nepřesvědčily. A to proto, že se jí zkrátka nezdá, že by le Carré našel nové nosné téma. Asi i proto se autor a jeho nakladatelství Hodder & Stouhton tak pečlivě starají o propagaci novinky Single & Single.
Děj románu se odvíjí ve složitých zápletkách mezi Tureckem, Kavkazem a Londýnem. Autor tu prý chtěl zachytit "obraz současné doby". Konkrétně ekonomicky rozvrácené Rusko, do něhož ze Západu vtrhli obchodníci s úmyslem vydělat rychlé peníze a honem pryč, než se tam zřítí strop.
Autorovo londýnské čtení v minulých dnech nicméně přesáhlo "tuhost" a chlad povinné promotérské prezentace. John le Carré uvolněně bavil sál, a dokonce se zdálo, že zájem publika a otázky z pléna bavily i jeho.
"Velmi jsem si přál setkat se se svým oblíbeným spisovatelem Thomasem Mannem," vrátil se le Carré ve vzpomínkách do poválečného Švýcarska. Přijel tam v roce 1948 jako šestnáctiletý studovat. Při jedné příležitosti pak k monumentu jménem Thomas Mann skutečně pronikl a roztřeseným hlasem se mu svěřil, že si s ním vždycky chtěl podat ruku. "Mann řekl: No tak tady ji máte a je to," líčil le Carré a gestem naznačil, jak mu jeho idol ve spěchu strčil ruku pod nos.
Stejně jako o Grahamu Greenovi, také o le Carrém mnozí tvrdí, že ze svého někdejšího úvazku pro britskou tajnou službu prozradil mnohem méně, než kolik toho pro ni skutečně dělal.
"Prostě jsem jezdil vlakem mezi Vídní a Grazem a dával pozor, zda neuvidím někoho nebo něco podezřelého. A také jsem objížděl rakouské utečenecké tábory.
Snažil jsem se pomocí mazaných otázek přijít na to, zda se v nich lidé skutečně ocitli tak, jak tvrdí, a co viděli, než odešli," přiblížil svou kariéru špiona. "Zdá se vám to vzrušující?" Mnohem silnějším zdrojem inspirace i znalostí prostředí mu prý mu byla diplomatická služba v Bonnu, kde působil v letech 1960-1963. Psát začal po vzoru jednoho ze svých kolegů - ten se sice jako spisovatel neprosadil, ale stal se nevědomky předobrazem postavy George Smileyho, který putuje několika autorovými texty. "Byl jako on - malý, tlustý, mizerně oblékaný," dodal le Carré.
Na vlastní oči sledoval dramatické události z konce léta 1961, kdy napětí mezi Západem a Východem vyústilo ve stavbu berlínské zdi. "Dva tři dny jsem nespal. Hasiči pomáhali západním zpravodajským službám dostat na poslední chvíli lidi z východní zóny. A když jsem se vrátil do Bonnu, měl jsem v hlavě celý film." Za několik týdnů přenesl ten film na papír. Psal po ránu, před nástupem do služby a pak na lodi, která jej přes Rýn převážela na ambasádu. Když byl na konci příběhu, seškrtal rukopis na třetinu. Román Špion, který se vrátil z chladu, z něj v roce 1963 učinil světoznámého autora.
"Studená válka. Ten zvláštní střet, který povstal z popele skutečného boje a pokračoval jako válka iluzí a fantazií, dvou ideologií. Válka morálně zmatená, bez vítězů, naplněná lidskou nemohoucností a politickou mizerií," snažil se John le Carré popsat, co je zachyceno v knize, o níž kolega Graham Greene prohlásil, že je nejlepším špionážním románem, který kdy četl. Spolu s Městečkem v Německu a tituly, jejichž ústředním hrdinou je zmíněný Smiley, patří také k nejslavnějším dílům le Carrého.
Románem Single & Single se počet autorových svazků přehoupl přes dvacítku. "Psaní je můj živel, moře, v němž plavu.
Můj způsob života a útěk před samotou. Nejhorším časem jsou období mezi knihami," objasnil John le Carré kořeny své tvůrčí píle.
Děj románu se odvíjí ve složitých zápletkách mezi Tureckem, Kavkazem a Londýnem. Autor tu prý chtěl zachytit "obraz současné doby". Konkrétně ekonomicky rozvrácené Rusko, do něhož ze Západu vtrhli obchodníci s úmyslem vydělat rychlé peníze a honem pryč, než se tam zřítí strop.
Autorovo londýnské čtení v minulých dnech nicméně přesáhlo "tuhost" a chlad povinné promotérské prezentace. John le Carré uvolněně bavil sál, a dokonce se zdálo, že zájem publika a otázky z pléna bavily i jeho.
"Velmi jsem si přál setkat se se svým oblíbeným spisovatelem Thomasem Mannem," vrátil se le Carré ve vzpomínkách do poválečného Švýcarska. Přijel tam v roce 1948 jako šestnáctiletý studovat. Při jedné příležitosti pak k monumentu jménem Thomas Mann skutečně pronikl a roztřeseným hlasem se mu svěřil, že si s ním vždycky chtěl podat ruku. "Mann řekl: No tak tady ji máte a je to," líčil le Carré a gestem naznačil, jak mu jeho idol ve spěchu strčil ruku pod nos.
Stejně jako o Grahamu Greenovi, také o le Carrém mnozí tvrdí, že ze svého někdejšího úvazku pro britskou tajnou službu prozradil mnohem méně, než kolik toho pro ni skutečně dělal.
"Prostě jsem jezdil vlakem mezi Vídní a Grazem a dával pozor, zda neuvidím někoho nebo něco podezřelého. A také jsem objížděl rakouské utečenecké tábory.
Snažil jsem se pomocí mazaných otázek přijít na to, zda se v nich lidé skutečně ocitli tak, jak tvrdí, a co viděli, než odešli," přiblížil svou kariéru špiona. "Zdá se vám to vzrušující?" Mnohem silnějším zdrojem inspirace i znalostí prostředí mu prý mu byla diplomatická služba v Bonnu, kde působil v letech 1960-1963. Psát začal po vzoru jednoho ze svých kolegů - ten se sice jako spisovatel neprosadil, ale stal se nevědomky předobrazem postavy George Smileyho, který putuje několika autorovými texty. "Byl jako on - malý, tlustý, mizerně oblékaný," dodal le Carré.
Na vlastní oči sledoval dramatické události z konce léta 1961, kdy napětí mezi Západem a Východem vyústilo ve stavbu berlínské zdi. "Dva tři dny jsem nespal. Hasiči pomáhali západním zpravodajským službám dostat na poslední chvíli lidi z východní zóny. A když jsem se vrátil do Bonnu, měl jsem v hlavě celý film." Za několik týdnů přenesl ten film na papír. Psal po ránu, před nástupem do služby a pak na lodi, která jej přes Rýn převážela na ambasádu. Když byl na konci příběhu, seškrtal rukopis na třetinu. Román Špion, který se vrátil z chladu, z něj v roce 1963 učinil světoznámého autora.
"Studená válka. Ten zvláštní střet, který povstal z popele skutečného boje a pokračoval jako válka iluzí a fantazií, dvou ideologií. Válka morálně zmatená, bez vítězů, naplněná lidskou nemohoucností a politickou mizerií," snažil se John le Carré popsat, co je zachyceno v knize, o níž kolega Graham Greene prohlásil, že je nejlepším špionážním románem, který kdy četl. Spolu s Městečkem v Německu a tituly, jejichž ústředním hrdinou je zmíněný Smiley, patří také k nejslavnějším dílům le Carrého.
Románem Single & Single se počet autorových svazků přehoupl přes dvacítku. "Psaní je můj živel, moře, v němž plavu.
Můj způsob života a útěk před samotou. Nejhorším časem jsou období mezi knihami," objasnil John le Carré kořeny své tvůrčí píle.
