RECENZE: Za povídky by Jeffrey Eugenides Pulitzerovu cenu nedostal

Americký spisovatel řecko-irského původu Jeffrey Eugenides se proslavil jako autor předlohy ke kontroverznímu filmu Sofie Coppoly Smrt panen. Pulitzerovu cenu mu však přinesl až román Hermafrodit. Nyní čtenáře oslovuje vůbec prvním a trochu nesourodým souborem povídek Z první ruky.

Americký spisovatel Jeffrey Eugenides | foto: Profimedia.cz

Eugenedise proslavily romány. Příběhy do detailu promyšlené, se stejnou péčí sepsané, navíc plné pochopení pro ženy i muže v tíživé a potupné životní situaci.

Autorovo rozhodnutí svázat do jedné knihy rozličné krátké povídky, mezi kterými jsou navíc letité rozestupy, proto trochu překvapilo. Že by chtěl tentokrát změnit styl? Ne, to se díkybohu nestalo a ani stát nemuselo, protože soubor Zprvní ruky se povedl i tak, ačkoliv v mnohém se staví proti formálním pravidlům.

V povídce Pipeta a Stěžovatelky Eugenides znovu potvrzuje své pochopení pro ženský svět. Ať už jde o seniorky vzájemně se podporující na své životní cestě nebo sebevědomou čtyřicátnici rozhodnutou, že se nechá oplodnit a bude dítě vychovávat sama. Není to však pochopení soucitné, naopak často velmi drsné, naštěstí však vždy ironické. Přesně tak jak to vyžaduje i skutečný život.

Někteří autorovi mužští hrdinové však právě od toho rádi utíkají. Třeba mladý Mitchell z povídky Letecká pošta. Dobrovolně prochází sebetryznou, soustředěným hladověním, dokonce s nadšením. A s klidem, který se přenáší i na čtenáře. Není divu, že právě tento příběh působí tak důvěrně a prověřeně.

Z první ruky

70 %

Jeffrey Eugenides

přeložila Martina Neradová

Host, 2018, 327 stran

Mitchella si totiž čtenáři mohou pamatovat z předchozího románu Hry o manželství. Povídka navíc ještě odhaluje, jak dlouho se se svými hrdiny Eugenides sžívá, než je pustí na papír. Leteckou poštu napsal v roce 1996, Hry o manželství však vyšly voriginále až o patnáct let později.

Nejuhrančivěji na knize však rozhodně působí autorova stylová konzistentnost. Možná jde jen o umný překlad Martiny Neradové, opravdu se však téměř nedá rozeznat, jestli právě promlouvá ani ne třicetiletý Eugenides, nebo ten o dvacet let starší. To se pak oči nad slabinami souboru přivírají snadno. Příště však už radši román.