Jeff Healey podlehl v domovském Torontu rakovině, s níž bojoval prakticky po celý svůj život. Oční nádor stál i za jeho slepotou, jejímž vlivem si ale vypracoval svůj typický hráčský styl.
Zřejmě pravdivá legenda totiž praví, že Healey nikdy neviděl, jak se na kytaru správně hraje, a když ji poprvé dostal do ruky, položil si ji na kolena a vypracoval si styl, kdy na kytarovém krku hmatal akordy a tóny svrchu. Přes tento neobvyklý styl se dopracoval značného mistrovství.
Healeymu zasvítila hvězda na konci 80. let, kdy jej objevil nejslavnější bílý bluesový kytarista té doby Stevie Ray Vaughan. Stihli si spolu ještě několikrát zahrát, než Vaughan tragicky zahynul v srpnu 1990 při leteckém neštěstí.
Stevie Ray Vaughan a Jeff Healey: Look At Little Sister
V první polovině 90. let vydal Jeff Healey řadu vynikajících alb, na kterých kloubil bluesrockový repertoár s coververzemi slavných rockových hitů. V roce 1995 dokonce vyšlo tematické album "převzetin" Cover To Cover.
Jeff Healey hraje While My Guitar
Gently Weeps od Beatles:
Svoje fanoušky Jeff Healey překvapil po roce 2000 absolutní změnou žánru - málokdo věděl, že kytarista také hraje na trubku a klarinet a že je velkým fanouškem amerického jazzu 20. a 30. let. Jemu se právě věnoval koncertně i ve studiu v nové dekádě.
Jeff Healey hraje na trubku jazz
Nyní, po osmi letech, se Jeff Healey vrátil k žánru, který jej proslavil - k blues a rocku, k řádně "vyšťavené" elektrické kytaře a emotivnímu vokálu. Deset skladeb nového alba Mess Of Blues (vyd. Ruf/Classic) svědčí o tom, že návrat, na který se chystal, mohl být ve svém žánru jednou z událostí roku.
Na albu najdeme jak klasické bluesové a rock´n´rollové standardy (How Blue Can You Get, Sittin´ On Top Of The World, Shake, Rattle And Roll), tak coververze slavných rockových písní (The Weight od The Band či Like A Hurricane od Neila Younga). Přes široký záběr drží album velmi dobře pohromadě díky Healeyho pěveckému i kytarovému výrazu.
Předčasná smrt je tragickou událostí vždycky. V případě umělce, který, jak se zdá, byl na prahu nadějného navázání na velké úspěchy z doby před více než deseti lety, je to škoda dvojnásobná.
