Jediným materiálem pravého vědeckého zkoumání může býti jen živá píseň lidová

- I v hamburgerové éře se může z něčeho tak neosobního, jako je kompaktní disk, stát vzácnost, kterou obhlížíme coby rukodělný výrobek. Tento - vložený do pevné čtvercové knížečky s titulní fotografií krojované trojice zpěváků, Edisonova fonografu a secesního zvukaře v buřince - nás vrací na začátek století. Za lidovými zpěváky, živými zpěvníky moravských a slovenských regionů, tam tehdy do hor a dolin pěšky vyráželi nadšení a udření sběratelé, první moravští lovci zvuků.

S nahrávací bedničkou na zádech, s "hlásnou" troubou a voskovými válečky v ruce (jeden váleček = jedna písnička). Jejich duchovnímu i organizačnímu vůdci, sotva čtyřicetiletému Leoši Janáčkovi, už nestačily národopisné sbírky Erbenovy, Sušilovy ani Bartošovy: "Na scestí přijde, kdož při bádání o hudební stránce lidových písní držeti se bude toliko notace jejich. Jediným materiálem pravého vědeckého zkoumání může býti jen živá píseň lidová." Výkonnost a životní styl dvou nejpilnějších, většinou neplacených Janáčkových spolupracovníků (mimochodem absolutních sluchařů) jsou folklorem samy o sobě. Přes čtyři tisíce písniček nasbíral a zapsal Hynek Bím, ještě o pár víc Františka Kyselková. Z nahrávání v letech 1909 až 1912 se zachovalo na pětasedmdesát válečků. Bluegrassový mandolinista, člen Poutníků či Teagrassu Jiří Plocek dovršil přepisem tohoto syrového, nedoprovázeného lidového zpěvu desítku ambiciózních titulů své soukromé gramofonové značky. Tentokrát mu radou i příspěvky podstatně pomohli ti nejpovolanější: nestor rozhlasové folkloristiky Jaromír Nečas, hudební vědkyně Jarmila Procházková a skladatel Miloš Štědroň, který své rozbory zároveň vydal ve výtečné knize Leoš Janáček a hudba 20. století.
Je potěšitelné, že vedle Janáčkovy nadace a dalších institucí podpořilo projekt i ministerstvo kultury a nenechalo se tak zahanbit orgány rakouského mocnářství - ty organizovaly sběr lidových písní všech svých krajů už od počátku 19.století a za jejich peníze Janáček koupil fonograf a příslušenství.
I při vší svědomité dramaturgii nemůže být "válečkový" dokument zázrakem techniky, jaká vyčistila snímky Emy Destinnové nebo Osvobozeného divadla. Zejména nahrávky Evy Gabelové zřejmě Janáček hrával, až vosk praskal, něco si musíme přimyslet i ke zpěvu lideřovického pytláka Tomáše Kúsalíka.
Ale všechny zvuky tu mají svou starodávnou poctivost a Koledu hlásníků ze Skalice by mohli vysílat každý Nový rok.
A kdo si na kytaře vybrnká podle přiloženého notového zápisu Z hvězdy vyšlo slunce, tomu se bude zdát z Moravy k Beatles tuze blízko.

Moravský a slovenský lidový zpěv 1909-1912

Knížka + CD, 46 minut

Vydal Jiří Plocek - GNOSIS Brno 1998