Právě návrhářka Libuše Niklová a její plastové hračky jsou zdrojem inspirace jejího syna, všeumělce Petra Nikla, který její výstavu inicioval. Premiéru si odbyla ve zlínském Domě umění, do Prahy se přesouvá lehce obměněná.
"Máminy hračky ovlivnily mé vnímání. Spolu s obrazy mého otce byly ty hračky záhadnými zjeveními, jejichž proces vzniku ve vzdálené fabrice mi zůstával utajen. Byl jsem mnohdy prvním, kdo je, čerstvě zrozené, testoval," vzpomíná Nikl.
Jako živá zvířátka
Libuše Niklová zemřela v roce 1981 v šestačtyřiceti letech, výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu se otevře v předvečer šestasedmdesátého výročí jejího narození. "Na rozdíl od hraček ze dřeva nebo kovu umožňovaly její hračky mačkání, tahání a stlačování, tím se intenzivně zabydlovaly v hmatové, čichové, zrakové i sluchové paměti. I pro mě už dávno přesáhly svou funkci hraček. Vynořovaly se mi z mysli jako plující vznášedla v kosmu," říká Nikl.
Symbolický název projektu 200 dm3 dechu odkazuje na zásadní roli, kterou ve výtvorech designérky hrál vzduch. Díky němu gumové figurky a zvířátka s harmonikovým trupem vydávaly zvuk, pištěly, foukaly a měnily tvar. Niklová má i několik patentovaných vynálezů, měchovou trubici ze splachovací nádržky například proměnila ve varhánkovatý kočičí trup, díky němuž se její hračky mohly chovat skoro jako živá zvířátka.
"Jelikož jsou to zvířátka pružná a ohebná, může s nimi dítě napodobovat plížení, protahování, mňoukání tak, jak to odpozoruje v přírodě," napsala v roce 1964 Niklová.
Petr Nikl v letohrádku Hvězda vystavuje sochy, malby, objekty a loutky, k jejichž vytvoření ho inspirovala právě matka. Tu také portrétoval, stejně jako její hračky, i tyto kresby jsou na výstavě k vidění.
