Jeden muž a dvě ženy v dramatu Thomase Bernharda

V komorním prostředí divadla v Kolowratském paláci uvádí Národní divadlo od středy 15. listopadu v české premiéře hru Thomase Bernharda Před Penzí. Rakouský dramatik ji napsal v roce 1979 a reagoval tím na konkrétní událost, k níž došlo ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Po jejím uvedení byl dokonce odvolán ministerský předseda, který chtěl původně zlikvidovat tehdejšího šéfa tamní činohry Peymanna. V novém nastudování hry s hlubším psychologickým prokreslením, než u většiny ostatních Bernhardových her, se představují Eva Salzmannová, Kateřina Burianová a Jiří Štěpnička.

Thomas Bernhard koncipoval hru Před penzí pro tři postavy: soudního prezidenta a bývalého důstojníka Rudolfa Höllera, Veru a Claru. Jsou svázány zvráceným citovým poutem, ale i stíny minulosti. Jejich život je určen rolemi, které nemohou odložit: “Existujeme jen proto, že si vzájemně házíme své narážky”, charakterizuje jedna ze sester roli svou i svých sourozenců v den každoročního vyvrcholení jejich životního představení - v den Himmlerových narozenin.

Žijeme ve strašlivé době
my Evropani jsme všechno zpackali
a když jsme si to uvědomili je pozdě
amerikanismus nás otrávil
Ti kdo nadělají spoustu hluku
s demokracií
jsou ve skutečnosti její vrahové
Jenže my žijeme v naprosto
bezcharakterním světě
kde mají slovo jen pokrytci

Rudolf, Před penzí, 2. dějství

Obraz nacisty, který si ve snaze popřít přítomnost a vrátit minulost obléká slavnostní uniformu, dostává rozměry groteskní šaškárny, děsivé i směšné zároveň. Překračuje omezenou sféru divadla či literatury a varuje před podobnými monstry.

Thomas Bernhard
(1931-1989)

Málokterý evropský autor způsobil v posledních třiceti letech tolik rozruchu jako dramatik, prozaik a básník Thomas Bernhard, který spílal všem a všemu, a nejvíc své vlasti - Rakousku. Napadal všechny formy pokrytectví, nesnášel zlo, které se tváří počestně. Jeho morální nesmlouvavost pramenila z jeho traumat v dětství, kdy jako nemanželské dítě zažil mnoho ústrků, a psaní se pro něho stalo jediným účinným způsobem, jak se s nimi vyrovnávat.

Narodil se v nizozemském městečku Herleenu v klášterním oddělení pro padlé dívky, kam se uchýlila jeho svobodná matka. První rok života prožil v závěsné síti na rybářském člunu, zatímco jeho matka obstarávala prostředky na živobytí jako pomocnice v domácnosti. Jeho otčím, vídeňský holič, se s ní sice oženil, ale nepřijal ho za vlastního. Proto se Thomas upnul na dědečka, ambiciózního, ale zoufale neúspěšného “vlasteneckého” spisovatele Johannese Freumbichlera.

PŘED PENZÍ -  Divadlo Kolowrat
režie	Oto Ševčík j. h.
překlad	Josef Balvín
scéna	Milan Čech j. h.
kostýmy	Lenka Rašková j. h.
dramaturgie	Johana Kudláčková
PŘED PENZÍ - Obsazení
Rudolf Höller	Jiří Štěpnička
Clara, jeho sestra	Kateřina Burianová
Vera, jeho sestra	Eva Salzmannová

Ten mu předal svá vlastní duchovní měřítka a názory, které byly pro praktický život nepoužitelné. Mnoho dědečkových rysů, zejména jeho posedlost uměním, vtisknul Bernhard později celé řadě svých postav. O divadle měl svérázné představy: “Dá se hrát i o lejnu. Opona jde nahoru a na jevišti leží hromádka, přilétá stále víc much a pak zkrátka zase spadne opona.(...) je skoro jedno, jestli je to kra-vinec nebo Hermann Bahr, hlavně že je to dobře uděláno.”

V roce 1970 uvedl režisér Claus Peymann v hamburském Schauspielhausu jeho první celovečerní hru - Slavnost pro Borise. Tehdy začala trvalá spolupráce Thomase Bernharda s věhlasným režisérem, která bývá srovnávána s tvůrčím partnerstvím Čechova a Stanislavského nebo Hofmannsthala a Rein-hardta.

Téměř se železnou pravidelností dodával pak Bernhard Peymannovi, který byl po dvanáct let ředitelem vídeňského Burgtheatru, každou sezonu novou hru, často psanou nejen pro tohoto režiséra, ale i přímo na tělo vynikajícím hercům a někdy podle nich i nazvanou - Minetti a Ritter, Denne, Voss. Mezi jeho nejvýznamnější hry patří také Před penzí, Ignorant a šílenec, Síla zvyku, Světanápravce, Immanuel Kant, Zdání klame, Vyvolení, Divadelník (všechny už byly přeloženy do češtiny).

Největší skandál se strhl kolem hry Náměstí hrdinů, kterou si Peymann objednal k stému výročí Burgtheatru. Některé pasáže textu byly předčasně a mimo kontext otištěny a rozpoutaly vášně. Premiéra musela být o čtrnáct dní odložena a neslavně proslulý předseda strany “svobodných” Jörg Haider vyzýval: “Pryč z Vídně s tím darebákem!”

Přidal se i tehdejší spolkový president Kurt Waldheim: “Považuji tuto hru za hrubou urážku rakouského lidu.” Naštěstí zasáhla senátorka Ursula Pasterková, která rozpoznala nebezpečí Rakousku hrozící ostudy: “Nelze domyslet, co řekne a napíše cizina, když bude hra, vyrovnávající se s postojem Rakouska k židovským emigrantům, rakouskými politiky zakázána.” Premiéra se tehdy uskutečnila na konci října 1988 a skončila dokonce triumfem.

Fotografie ze zkoušky hry Thomase Bernharda Před penzí, kterou uvádí pražské divadlo Kolowrat.

Fotografie ze zkoušky hry Thomase Bernharda Před penzí, kterou uvádí pražské divadlo Kolowrat.

Fotografie ze zkoušky hry Thomase Bernharda Před penzí, kterou uvádí pražské divadlo Kolowrat.