Šifra mistra Leonarda - Jean Reno

Šifra mistra Leonarda - Jean Reno - Jean Reno při natáčení filmu Šifra mistra Leonarda v britském Lincolnu (18. srpna 2005) | foto: Profimedia.cz

Jean Reno: Dan Brown psal podle mě

V Šifře mistra Leonarda hraje Jean Reno francouzského policistu. Muže přezdívaného Býk, možná arogantního, mrzutého, ale v každém případě poctivého.

DÁLE ČTĚTE
Šifra, nejtajnější projekt moderního filmu
- plus fotografie a video

„Chtěl jsem své postavě propůjčit lidskost a ukázat, že i tvrdí chlapi mohou být hodně citliví,“ říká přední francouzský herec.

Jak jste se k filmu Šifra mistra Leonarda vůbec dostal?
Producent Brian Grazer a režisér Ron Howard mi zavolali a nabídli mi roli policejního kapitána Bézua Fachea. Zeptali se mě na pár otázek ohledně Opus Dei, aby zjistili, jestli mám představu o tom, co tato organizace v Evropě znamenala. Docela mě překvapilo, když mi autor Šifry mistra Leonarda Dan Brown později řekl, že postava Fachea, který má přezdívku Býk, byla inspirována právě mnou. Mezi jeho fyzickým popisem amým zevnějškem sice byla určitá shoda, ale při normálním čtení jsem si žádných podobností mezi námi dvěma nevšiml.
 
V Hollywoodu jste zdomácněl, hrál jste s Tomem Cruisem, Robertem De Nirem či Stevem Martinem. Co jste si pomyslel, když vám řekli, že vaším partnerem bude tentokrát Tom Hanks?
Měl jsem velkou radost. Je to úžasný herec. Už při prvním setkání na mě učinila dojem jeho elegance ve stylu Garyho Coopera. Je to velkorysý a inteligentní člověk, se kterým se snadno pracuje a který dokáže ostatní v práci podpořit.
 
První scény se pak natáčely potmě v pařížském Louvru...
To bylo kouzelné! Slyšeli jsme, jak se prázdným muzeem rozléhají naše kroky, ave chvíli, kdy jsme stáli před malbami, které jsme jako děti vídali v učebnicích dějepisu, se nás zmocnil téměř posvátný pocit.

Louvre je jedním z nejkrásnějších muzeí na světě – můžete se tam cítit klidně a zároveň obdivovat ta největší umělecká díla, jaká kdy vznikla. Je to místo, kde se mísí největší talenty vhistorii akde si člověk uvědomí svou bezvýznamnost a malost.
 
Co vás nejvíce zaujalo na da Vinciho obrazu Mona Lisa?
Už jsem skoro zapomněl, jak je ve skutečnosti malý. Ten způsob, kterým vás provázejí její oči a úsměv, když chodíte okolo něj a nikdo další tam svámi není, je strhující. Dnes by nebyla považována za kdovíjak atraktivní ženu, ale vzhledem k té jemnosti, která z ní vyzařuje, je stále přitažlivá. Působí tak povědomě, že vám bude připadat, že s tím obrazem klidně můžete odejít. Tak nějak si představuji opravdové umění.
 
Jak se herci a štáb vyrovnali s omezeními, která bylo nutné dodržovat, aby nedošlo k poškození obrazů?
Z tohoto důvodu nemohla být použita například silná světla. Američané hluboce obdivují a respektují evropské umění. Každý – zejména Tom Hanks a scenárista Akiva Goldsman – uvítal výjimečnou možnost na takovém místě natáčet. Byla tam pouze jedna slabě osvětlená cesta, která vedla k tělu správce Louvru v podání Jeana-Pierra Mariella. Museli jste mhouřit oči, abyste v té tmě na obrazy viděli. Ve vzduchu byla úplně posvátná atmosféra.
 
Jaké je pracovat s Ronem Howardem?
Bylo to velmi komfortní z hlediska materiálního zabezpečení. Ron Howard natáčí několika kamerami najednou. Scénu můžete opakovat, kolikrát chcete. Jeho představa o filmu byla tak bohatá a přesná, že nás přiměl opakovat scény pořád dokola, dokud neměl pocit, že z nich cítí něco výjimečného. Často se nás ptal, jestli nám nepřipadají divné či problémové dialogy nebo pohyby, které máme zahrát. Atmosféra Šifry mistra Leonarda je velmi napjatá a vyžadovala záběry, které dokážou diváka překvapit nebo mu zabrnkat na nervy. To je samozřejmě náročné pro kameramana i herce, proto se nás Ron na ty pohyby ptal. Je velmi ohleduplný a přátelský a navíc byl v minulosti sám hercem, což je na jeho stylu režírování znát. Nikdy neztrácí vyrovnanost, a to ani v okamžicích, kdy režíruje třeba 600 lidí. Tom Hanks také zůstává za všech okolností klidný. Nevadí mu zahrát scénu znovu ani v případě, že je sám se svým hereckým výkonem spokojen.
 
A jaká byla Audrey Tautou?
Na začátku vypadala v té dece, do které ji kvůli zimě zabalili, hrozně maličká. Ale na plátně je to velmi silná osobnost. Každý si ji oblíbil. Je mi docela líto, že jsem s ní měl jen těch pár scén v Louvru. Najít herečku, která by se dokázala zhostit postavy s tak specifickou minulostí a rodokmenem, muselo být docela náročné.
 
Co byste řekl o postavě, kterou hrajete?
Je to mrzutý policejní kapitán, který postrádá smysl pro humor, ale ne odhodlání. Postupem času se ukazuje, že jeho dedukce jsou chybné: jsou postaveny na víře, nikoliv na jistotě. Když pochopí, že byl zrazen lidmi, kterým věřil, přijde psychologický zlom, který jsem se snažil vyjádřit, přestože je to v hollywoodských filmech neobvyklé. Když jsme se pak podívali na pracovní sestřih, ostatní mi řekli, že to rozhodně stálo za to. Chtěl jsem své postavě propůjčit lidskost a ukázat, že i tihle „tvrdí chlapi“ mohou být hodně citliví.
 
Hrajete střídavě v komediích a thrillerech. Komedie Růžový panter Shawna Levyho se objevila v kinech před Šifrou mistra Leonarda. Ve Francii jste měl velký úspěch jak s komediálními Návštěvníky, tak s temným thrillerem Purpurové řeky. Střídáte žánry schválně?
Rád dělám hodně odlišné věci. Není jednoduché hrát komediální part, když jste ještě před několika týdny byli policajtem nebo profesionálním zabijákem. Dokončil jsem práce na novém filmu Kennetha Lonergana, který je známý hlavně dramatem Na mě se můžeš spolehnout. Hraju kolumbijského multimilionáře. Je to umělecký snímek, který mi dovolil ztvárnit trochu obyčejnější postavu, než jaké hraju v thrillerech. A dokud se mi daří být ve svých rolích přesvědčivý, budu i nadále
zkoušet všechny žánry, přestože to může být vzhledem ktěm neustálým změnám tempa a způsobu práce vysilující. Příští rok se objevím na divadelním pódiu a nedávno jsem režíroval v Turíně operu. Snažím se vyhnout rutině.
 
Přestože slavíte úspěchy v Americe, stále hrajete ve francouzských a jiných evropských filmech. Proč?
Loni jsem hrál v dalším americkém filmu Flyboys, jenž vypráví příběh prvních amerických bojových pilotů, kteří se v roce 1917 přihlásili jako dobrovolníci ke Spojencům. Byl to můj čtvrtý americký film. Můj americký agent mi pak navrhl, abych se ve Státech usadil. Ale to mi připadá problematické, protože můj styl života se od tamějšího velmi liší. Zvládnu tam nějakou dobu pobýt, ale pak se mi začne stýskat po olivových stromech na jihu Francie. Tam žiju.