Ani Cannes si s Antikristem nevědělo rady. Hlavní porota sice dala cenu pro nejlepší herečku Charlotte Gainsbourgové hrající manželku Willema Dafoa, ale zároveň ekumenická porota odměňující díla s humánními hodnotami udělila snímku zvláštní anticenu: za nenávistný pohled na ženy. Hrdinka, která si odstřihne klitoris a mužovi rozdrtí varlata, opravdu těžko budí sympatie.
Příběh začíná rodinnou tragédií. Rodiče se oddávají sexu tak náruživě, že zapomenou na syna, jenž ve vedlejším pokoji vypadne z okna a zemře. Zdrcená matka skončí v nemocnici, otec – profesí psychiatr – chce však manželku z depresí vyléčit sám, ve srubu v divočině.
Leč terapie smíru nabere nečekaný směr.Žena směřující ke zvířecímu masakru hlásá, že "příroda je satanův kostel", a její muž prchá s brusným kotoučem na noze...
Umělecká ředitelka karlovarského festivalu Eva Zaoralová shrnula výjevy z Antikrista následovně: "Divoký sex. Mučení. Zahrabávání zaživa. Masturbace vrcholící výronem krve. Chirurgické poškození ženských pohlavních orgánů.
To vše v hororově temném příbytku uprostřed stejně ponurého lesa plného mrtvých zvířat, mezi nimiž jediné živé hlásá lidským hlasem, že všemu vládne chaos."
Veškeré polemiky kolem Antikrista nutně končí debatou o von Trierovi, který netají své depresivní sklony; tudíž očistec, jímž nechává projít hrdiny, má nejspíše dost osobní ráz.
Otázkou zůstává, proč k tomu potřebuje diváky a zda nepředvádí jen provokativní exhibici. Jistý německý kritik udělil Antikristovi tři hvězdičky z šesti s dodatkem, že tentokrát nevyjadřují prostřednost průměru, nýbrž fakt, že film stojí "uprostřed mezi genialitou a perverzí".
Šokující podobu von Trierovy novinky dokládá i skutečnost, že většina zemí stanovila jeho přístupnost až od osmnácti let: od Česka přes Itálii, Norsko, Finsko, Polsko, Švýcarsko, Německo, Irsko, Island, Brazílii, Nový Zéland.
Jen v režisérově rodném Dánsku a ve Švédsku pouštějí do kina už patnáctileté a Francie zvolila šalamounskou taktiku "od šestnácti let s varováním".
