Křižanův scénář jde nesmlouvavě a nevyhnutelně k podstatě věci a tou není nic menšího než krajní volba mezi dvěma stejně špatnými cestami buď zabiješ, nebo budeš zabit. Záměrně mluvme v první řadě o scénáři, neboť ten tu ční: po dlouhé době přináší téma jaksepatří osudové, konfliktní a až "starosvětsky" přehledné. Příběh se nehalí do debat ani ložnicových zámlk, nýbrž sleduje jasný půdo rys: místní tyran a cizinec odnikud se utkají na život a na smrt. Oba sokové se vyjadřují úsporným, přesným jazykem, jako když zvoní kovadlina. Vyčkávavé dusno se tetelí nad zapadlou vesnicí a napětí mezi muži houstne, že by se mohlo krájet. Nic v této antické tragédii z Hané se nedá zašifrovat, načechrat, ošolíchat, "okecat"; buď zabiješ, nebo budeš zabit. Ale nebyl by to Křižan, kdyby zlo a dobro ponechal ryze černobílým konturám. "Klaďas" Jura Baran (chlapecky urputný Olaf Lubaszenko) rád kdykoli rozbije cynickému protivníkovi ústa při hospodské rvačceale zbraně se chopí teprve pod vyděračskou hrozbou alibistických sedláků. Ani "záporák" (démo nicky přitažlivý Boguslaw Linda) si svou roli nevybral, pouze se zuřivě pobavenou záští oplácí vlastní křivdu, úděl nemanželského dítěte. Pohrdali mnou? Teď se budou bát! Scenárista potřeboval mimořádné okolnosti, jež by prvního zatlačily do kouta, a druhému naopak umožnily jeho trestné výpravy: zvolil válku. S gestapáckou hrozbou však zachází střídmě, ani jedinkrát ji nezhmotní. Snad jen v dialogu o zvěrstvech "španěláků" se rozpovídal poněkud šířeji, než bylo zapotřebí; podobně sedánky s farářem (zkázněný Jiří Bartoška) osvětlují Jurovo zázemí možná příliš detailně. Muž, který se musí skrývat to k jeho zneužití postačí . Obsadit do hlavních rolí dvě polské hvězdy byl nápad, který se mezinárodně vyplatil i domácky vymstil. Linda i Lubaszenko jsou vskutku brilantní, strhující, vpravdě světoví - okresní sláma jim z bot rozhodně nečouhá. Ale právě proto, že plátno s tak královskou samozřejmostí ovládnou, počne být zdejšímu divákovi líto, že z jejich úst slyší český dabing, ve kterém barvy obou hlasů navíc dost splývají. Podobně vedle té zářivé dvojice, ale i vedle Bartošky, Vlasty Chramostové či Agnieszky Sitekové rozpačitě blednou sedlácké figury, nepříliš šťastně "promíchaný" stůl herců profesionálů i amatérů. Je nicméně docela možné, že z pohledu zahraničního diváka se domácké vady na kráse stanou neviditelnými. Kdo je však v Sekalovi vidět vůbec nejméně, to je režisér Vladimír Michálek. Ať už z úcty vůči silnému textu, anebo snad z obavy, aby něco nepokazil, zůstal tentokrát "jen" věrným, nevtíravým vypravěčem, jenž pak v symbolické křížové scéně vnější výraz naopak okatě přesytí. Možná se Michálek dočká i nařčení z konvence ale buďme raději, že hanácký western s aristotelovskou stavbou natočil právě takhle. Nechtějte vědět, co by vzniklo, kdyby se scénáře chopil režisér, který by k němu přistoupil jako k materiálu, který použije pro postmoderní experimentování.
|
Je třeba zabít Sekala (ČR 1998) | |
| režie | Vladimír Michálek |
| scénář | Jiří Křižan |
| hudba | Michal Lorenc |
| hrají | Boguslaw Linda, Olaf Lubaszenko, Jiří Bartoška, Agnieszka Sitek, Vlasta Chramostová |
| distribuce | BUC FILM a Falcon |
| čas | 110 minut |
|
|
|
|
