Filmový festival ve Varech je tradičně jednou z největších společenských a kulturních akcí v Česku. Kromě dívání se na filmy je to v posledních letech i dobrá příležitost pro schůzky obchodníků a politiků. Je propojení umění, světa podnikání a politiky v pořádku?
Proč by nebylo? Jde jen o to, co si pod tím kdo představuje. Když tam přijíždějí naši partneři, tak se určitě baví i o jiných věcech než jenom o filmu. Ale to už je jejich věc, já ani nikdo z festivalu neovlivníme, co a kde dělají podnikatelé a politici ve Varech. My nevíme, o čem jsou jejich schůzky.
Ve Varech se například jednalo v minulých letech mezi politiky a filmaři o financování filmu. Je festival tou nejlepší příležitostí pro podobná setkání?
Samozřejmě, že je. Dva roky za sebou se zde konaly schůzky o financování českého filmu. To je dobrá věc i pro samotný festival – nejenom že se tam promítají bijáky, ale v rámci festivalu se myslí i na kinematografii do budoucna. Nejde jenom o to, že film někdo promítne, ale také o to, jak se budou filmy vyrábět, aby se vůbec mohly promítat.
Není to protichůdné? Část veřejnosti a médií kritizuje účast politiků na podobných akcích.
Ale… Kdo chce dělat nějaké kšefty, tak si to přece dohodne jinde, na takto pozorně a výjimečně sledovaném místě, že by se něco zvláštního mělo dohadovat? Mám pocit, že podobné schůzky se konají úplně jinde a jindy. Ale pokud to v novinářích vzbuzuje podobné dojmy, co s tím mám dělat?
To někdy nejsou jen dojmy. Vznikají kolem toho spekulace a pochybnosti, zda firmy nevyužívají pořádání festivalu k prosazení svých zájmů u politiků a úředníků.
Před třemi lety se mě někdo z novinářů ptal: Vy jste pozvali pana komunistického europoslance Ransdorfa? Odpověděl jsem: Nepozvali, ale on má mor? Přijel tam o své vůli, tak proč by tam nemohl být. Co je to za otázku? Vy jste pozvali pana Ransdorfa? Děláme festival a není možné udělat úzké mantinely, kdo může a nemůže přijet.
Jste šéfem festivalu už 15 let. Takže jste nikdy nerozlišoval? Nikdy jste neměl pochybnosti o tom, že se někteří politici mají zvát bez rozdílu politické příslušnosti?
Je mi jedno, jaká vláda je u moci. Navíc jsme částečně závislí na státních dotacích, které činí 30 milionů z našeho celkového rozpočtu 130 milionů. A tenhle přepych si nemůžeme dovolit.
Není problém právě i ten příspěvek státu? Proč právě na váš festival? Proč ne například více peněz na knihovny či něco úplně jiného?
Ano, máte pravdu, že mnoho věcí v kultuře by mělo být podporováno státem, ale přece jenom jsou priority a tou si myslím, že MFF v Karlových Varech, který je jedním z nejstarších na kontinentu, má být. V roce 1993 se tehdejší vláda rozhodla, že tento festival už nechce, že je nekonkurenceschopný. Vznikla proto Nadace na záchranu festivalu, která se ale jako model neukázala jako ideální pro pořádání takové akce. V roce 1999 bylo nakonec rozhodnuto, že nadace ze zákona nesmějí podnikat. Můžete mít nadaci na rekonstrukci goblénů, a když ty prachy neseženete, tak goblény zůstanou někde ještě nějaký pátek uložené a nic se nestane. To ale nejde dělat s festivalem. Přece nemůžete týden před začátkem říci – tak my jsme ty peníze nesehnali. Nám s programovou ředitelkou Evou Zaoralovou už počátkem těch devadesátých let přišlo líto, že druhý nejstarší filmový festival na kontinentu by měl skončit. Tak jsme se obrátili samozřejmě i na různé firmy, zda by se na pořádání této akce nepodílely. Je na tom něco divného?
Není, ale budu se ptát já. Koho z politiků jako organizátoři na festival zvete?
Z protokolu zveme prezidenta, premiéra, šéfy Sněmovny a Senátu.
Nemáte někdy pocit či vám nikdy neblesklo hlavou: Tak tohoto politika tady skutečně nechci!
K tomu jedna historka, která byla nesprávně interpretována. Kdysi jsme zvali jako předsedu vlády Miloše Zemana. Jenže on dlouho tvrdil, že nepřijede. Načež den před začátkem festivalu se jeho spolupracovníci ozvali, že přijde. Musel jsem tehdy říci – bohužel, lituji, ale už nemáme adekvátní ubytování. Probůh, ale za tím těžko hledat nějaké politické důvody.
I když to teď myslím v nadsázce, nechtěl vás pak Zeman zlikvidovat, když jste ho odmítl? Se členy své strany to dělal a dělá.
Nevím. Někdejší ministr kultury Pavel Dostál, což byl jeho osobní přítel, mu to asi všechno vysvětlil.
Objevovaly se také články o tom, kdo vlastně platí pobyt politiků ve Varech, že to jsou právě různé firmy. Jak to bude letos?
Některé politiky logicky zveme my. Ty, co pozveme, těm platíme ubytování z rozpočtu a vše se musí pečlivě vyúčtovat. To je lehce dohledatelné. Na ubytování pro všechny festivalové hosty, což jsou mezinárodní delegace k filmům – pro zajímavost, letos máme pětašedesát světových a mezinárodních premiér, k nimž přijíždějí –, jde kolem osmi milionů korun. Tuto částku nám dopředu schválí ministerstvo kultury. Není v tom nic tajemného. I vaše noviny psaly o tom, že platíme pobyt politikům. Následná kontrola toho, jak to proběhlo a jak bylo vše vyúčtováno, dopadla bez jediné chybičky. Jenže o tom jste už ani vy neinformovali. Přitom to ubytování je rozepsáno přesně po jménech a přesně podle hotelů.
Pochybnosti nejsou o tom, že stát platí vysokým státním úředníkům pobyt na festivalu, i když někomu se to líbit nikdy nebude. Pochybnosti jsou, když je zvou firmy, a tam už může nastat konflikt zájmů.
Společnosti, které jsou našimi partnery, dostávají určitou ubytovací kapacitu. A koho si tam pozvou, to my neovlivňujeme. Co mám jako Bartoška dělat? Mám kontrolovat, kdo bydlí na jakém pokoji?
Z toho mi však vychází, že střídmější mají být hlavně ti politici.
Mrzí mne, že se píše hlavně o různých večírcích ve Varech a kdo je platí a pořádá. Festival pořádá zahajovací, ukončovací párty a párty pro média. Je věcí každého, zda přijme pozvání. Další večírky organizují partneři. Oni rozhodují, kde a kdy je budou pořádat a koho pozvou. My to neovlivníme a ani nechceme.
Když hovoříme o filmu a politice, jak může tento druh umění ovlivnit společnost a politiku? A lze něco ovlivnit v tomto směru v České republice?
Témata, která se objevují v českých filmech, myslím společnost moc neovlivní. Pořád si foukáme nějaké bolístky ze šedesátých, sedmdesátých či osmdesátých let. Tím pádem se točí příběhy, kterým v zahraničí nerozumějí. Ale už Lenin chtěl mít kontrolu nad filmem. Pokud u nás nějaký film něco ovlivňuje, tak jsou to dokumenty.
Sám jste nikdy necítil ani za bývalého režimu tlak, abyste něco natočil?
Jednou mi režisér Sokolovský volal, zda bych nehrál v nějakém seriálu o konstruktérech tkalcovských strojů. Měl jsem tam hrát postavu emigranta, který opustí Martu Vančurovou, ta pak začne žít s Michalem Dočolomanským. To jsem odmítl. Přišlo mi bláznivé být 13 večerů za idiota. On mě pak pan Sokolovský už do ničeho nechtěl.
Dobře, ale styděl jste se za něco, co jste za bývalého režimu hrál?
Ne. Nepamatuji se na nic takového. Nebyl jsem typ, abych hrál milicionáře.
Jak na vás koukám, milicionáře byste zvládl. To říkám v nadsázce.
Jasně, milicionářem mohl být kdekdo.
Některé filmy jsou však i dnes vyhraněně politické. Dokonce hodně. Třeba Američan Michael Moore získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes za svého Fahrenheita 9/11. Jenže to ani nebyl film, navíc se to sice tvářilo jako dokument, ale byly tam vážné faktické chyby. I to je podle vás ještě film?
Cenu mu udělila mezinárodní porota. Situace kolem toho filmu byla hodně zpolitizovaná. Bylo to hodně amatérsky natočené, ale Hollywood je celý levicový, tak mě to vlastně ani nepřekvapilo. Já tenhle typ filmů nemusím.
Jenže i film s politickým podtextem může být někdy kvalitní. A dokonce to může být i umělecký film.
Už jste se ptal, zda český hraný film může ovlivnit naši společnost i v tomto směru. Myslím si, že ne. Ale dobrý dokument to dokáže, ten dokáže pojmenovávat a zobrazit, co je pravda. Ale Moorův film a Zlatá palma v Cannes? To jsem nepochopil dodnes.
Jste si stoprocentně jistý, že vaše porota ve Varech by také nedala hlavní cenu podobnému filmu?
Nemohu to na sto procent odhadnout. Spíše bychom podobný film nikdy do soutěže nevybrali.
A tlačí se zpolitizované filmy i na přehlídku do Karlových Varů? Přibývá jich?
U nás ne. Snažíme se vybírat filmy,které nejsou osobní exhibicí.
Nezdá se vám, že nároky na podobný typ takzvaných politických filmů se pořád snižují? Že stačí natočit obrazně řečeno něco proti Bushovi a úspěch je zaručený?
Občas je to skutečně dost úděsné. Ale on se změnil celý filmový průmysl, zejména v Americe. Jen se podívejte, kolik je teenagerských filmů, kde jsou jen černí herci, protože to je sociální skupina, která v USA nejvíce navštěvuje kina. Je to byznys a ten se přizpůsobil trhu.
Někteří známí herci se navíc otevřeně v politice angažují. Richard Gere například podporuje tibetského duchovního vůdce dalajlamu. Aňa Geislerová držela hladovku proti radaru. Udělal byste něco podobného také vy?
Je mi už jedenašedesát a celé mi to přijde takové srandovní. Když se někdo kdysi stavěl za vězněného Václava Havla, tak to bylo smysluplné. Mediálně jsou i dnes podobné proklamativní akce určitě zajímavé, ale velký smysl v tom nevidím. Všichni to berou jako reklamu, jak Gere, tak dalajlama. Já bych hladovku třeba za radar rozhodně nedržel.
Hrajete také v divadle, tak předpokládám, že jste pozorně sledoval souboj o tom, jak se mají financovat divadla. Zejména v hlavním městě to bylo hodně vyostřené a napjaté. Spokojený není téměř nikdo. To už je také zaujetí téměř politického postoje, když se přidáte na jednu stranu sporu.
Já jsem se na žádnou stranu sporu nepřidal.
Moment, dá se to chápat tak, že vám je to jedno?
Ale vůbec ne! Jen mi není jasné, jak chce nějaká komise spravedlivě rozhodnout, kterému divadlu dá mnoho milionů a kterému nedá téměř nic. Jak oni dokážou posoudit kvalitu toho, co se hraje? Jak rozlišují skutečnou kvalitu od komerční zábavy?
Ptám se na podstatu toho sporu a ta je podle mě někde úplně jinde. Zda má vůbec stát či obec podporovat masově kulturu, když nikdo z úředníků nedokáže, a to říkáte i vy, rozlišit, kde je hranice mezi tím, co stojí za to podpořit, a co už ne.
Problém není v tom, že by nějací úředníci, a myslím si, že oni to nedělají, ale komise měly tyto věci rozhodovat. Vždycky někdo v komisi inklinuje k určité divadelní poetice a tím pádem zase bude jedna strana spokojená a druhá ne. Je to otázka nastavení systému a pak nepotřebujeme žádné komise. Asi teď nebudu objektivní, protože sám v některých hrách účinkuji, ale co má říkat Karel Heřmánek v pražském Divadle Bez zábradlí, když dává na repertoár díla významných světových autorů a není tam nic podřadného. Třeba dává díla Kundery, O’Neila, Mrožka či Schisgala. Abych to shrnul – ano jsem pro podporu divadel, ale nějaké komise nic nevyřeší, nedává mi to smysl.
Velké a vášnivé diskuse se léta vedou i o tom, zda má stát podporovat film. Má?
Má. Zase uvedu příklad. Na našem festivalu budou soutěžit i české filmy Bratři Karamazovi a Děti noci. Viděl jsem je a oba jsou vynikající, skvělé. Přitom na Karamazovy lidi moc do kina nechodí. Podobné filmy si podporu zaslouží. I když mě osobně mrzí, že lidi často raději chodí na blbosti, které také získají nějakou tu podporu od státu. Přitom už při čtení scénáře musí být každému jasné, že některé filmy nebudou stát za nic.
Český film je naprosto specifický, i když se podíváme do blízkého či vzdálenějšího okolí. Tolik filmů jako u nás se v mnoha zemích nenatočí ani za mnoho let. Není logické, že příspěvek státu se pak ocitne i v rukou, které vyrobí "blbost", jak jste sám řekl?
Máte pravdu. U nás se má letos vyrobit snad 50 filmů. Je v podstatě vyloučené, že to budou jen bijáky s nějakou uměleckou kvalitou. A jsme opět u toho – komu dát a komu nedat peníze? Navíc když těch peněz není zase až tolik. Rozhodně stát musí podporovat film, ale opět je otázkou, jak prostředky přerozdělit.
Zdá se mi, že v tom panuje takový socialismus. Uspokojit co nejvíce skupinu filmařů, kteří si dost často stěžují, jen aby byl klid.
Žádné komise a úředníci žádný klid nikdy nenastolí.
Když jsme dnes hovořili o filmu, umění a politice, existuje nějaký politik z minulosti či současnosti, kterého byste si chtěl zahrát?
Po pravdě moc mě to nezajímá a neláká. Nevybírám si role podle toho, zda mám hrát politika, či nikoli. Rád hraju na divadle a mnoho filmů už asi nenatočím.
To skutečně není nikdo z politiků, jehož osud by vás více zajímal, či dokonce fascinoval?
Umím si představit, že úžasný film by se dal natočit například o rodu Kennedyů. Jenže to se mě týkat nebude. Může to natočit někdo v Americe, ne u nás.
