Je libo jednoho férového chlapa?

- Vlk by měl předstírat, že žere, a koza rozhodně musí zůstat celá. To je filozofie brožurky, kterou spáchali publicista Rostislav Sarvaš a politik Jan Koukal. Interview nazvali Koukám, abych viděl a opatřili podtitulem Rytmus Prahy a rytmus náš.

Vidíme, že měli ambici hrát si se zvukomalbou a zmnožovat významy, což by bylo chvályhodné, kdyby to nesloužilo jako apartní zástěrka pravého účelu - a ten je samozřejmě politický. Kniha vyšla tento týden, kdy se Koukalova tvář v metropoli zmnožila na předvolebních billboardech. Brožura, vybavená neomylně propagandistickou barevnou fotografickou přílohou (Koukal v hospodě, s fotbalisty, s Klausem, na lyžích, na horách, na slonu...), se snaží tvářit lidsky: jistě, pan primátor a senátor má svoje mouchy jako každý z nás, avšak v zásadě je to rovný a sympatický chlap, kterého poněkud válcuje politika, například pociťuje nedostatek soukromí. Ale Prahu má strašně moc rád a ve svých funkcích už stačil nabýt značných zkušeností i pocitu odpovědnosti a byla by opravdu velká škoda, kdybychom toho my voliči nevyužili. Takhle je třeba číst nejen mdlé uvažování nad atmosférou Prahy a specifičností Pražanů, ale i Sarvašovy "rýpavé", "kritické", "pochybující" otázky jsou totiž bezpečně vzdáleny jakékoliv investigativní konkrétnosti. Sarvaš si hned na první stránce posteskne, že rozsah této zakázky byl předem vyměřen na pouhých "šedesát až osmdesát stran" rukopisu, nicméně interview je to řídké, natahované, některá témata se bez valného důvodu opakují - vše jako důsledek toho, že hranice, kam až lze v rozhovoru zajít, jsou předem striktně vytyčeny. Politika má neskonalou schopnost vtáhnout své aktéry do bažin plku, kýče a pýchy. Na Janu Koukalovi je výborně vidět, jak proti tomu nenašel protilátky. Jako teoretický fyzik to musel být zábavný, věcný a bystrý člověk vysledujeme to v partiích, kdy vzpomíná na okolnosti a předmět svých někdejších vědeckých zkoumání. Ale bohužel jsou to toliko drobty v kádi vazkých slov.

Jan Koukal & Rostislav Sarvaš: Koukám, abych viděl. Rytmus Prahy a rytmus náš. Public History, Praha 1998, 62 stran + 24 stran barevné fotografické přílohy, náklad a cena neuvedeny.