Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jde o víc než o nápodobu Rodina

  0:15aktualizováno  0:15
Profesor Petr Wittlich působí na katedře dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a je předním odborníkem na české secesní umění. Nedávno vyšla v nakladatelství Karolinum jeho rozsáhlá studie Sochařství české secese. Nyní se na trhu objevila její anglická a německá verze.

Secesní umění je hlavním tématem vaší celoživotní vědecké práce. Pro minulý režim však nebyl tento "buržoazní styl" příliš populární. Co vás na něm i v té nevlídné době lákalo?
Jednak jsem se jím zabýval již ve své diplomové práci, která byla o kresbách Jana Štursy. Druhým impulsem byla mezinárodní rehabilitace secese, ke které došlo na konci 50. a začátkem 60. let. Tehdy začala být oceňována jako zprostředkující článek mezi starším a moderním uměním. A třetím momentem bylo hledání alternativy vůči socialistickému realismu a mentalitě s ním spojené. Umělci se snažili o něco současně autentického a my mladí historici umění jsme zase přehodnocovali oficiální teze o úpadkovosti moderního umění.

Období kolem roku 1900 je pro veřejnost přitažlivé. Čím vlastně?
Pro český národ je to silná epocha nejen z výtvarného, ale i z obecně kulturního hlediska. Podobně jako gotika a baroko. Ze strany veřejnosti možná hrají roli i trošku idylické představy o secesi a například Alfons Mucha je zároveň exkluzivní, a přitom určitým způsobem lidový.

I vaše kniha ukazuje, že secesní sochařství reprezentuje silná generace, jež v českých dějinách umění vlastně nemá obdoby.
Sochařství je hodně vázáno na možnosti realizace. Období přelomu 19. a 20. století bylo v tomto ohledu velice příznivé. Jak díky rozsáhlé výstavbě, tak také v souvislosti s vrcholícím pomníkovým kultem. Také zde fungovaly tři kvalitní sochařské školy - Akademie výtvarných umění, Uměleckoprůmyslová škola a Odborná sochařsko-kamenická škola v Hořicích. Podstatný je i vliv Augusta Rodina. Jeho pražská výstava v roce 1902 byla klíčová pro českou kulturu a pro přijetí moderního umění vůbec.

Jak velká rivalita byla mezi sochaři při soutěžích o lukrativní pomníkové realizace?
Objednávek bylo naštěstí tolik, že se daly rozdělit. Když Sucharda dělal pomník Palackého, tak tím byl plně zaměstnán po celé první desetiletí, a podobně tomu bylo se Šalounem, když pracoval na Husově pomníku. U Mařatky, Kafky a Štursy, kteří byli o několik let mladší, už existovala jistá konkurence a osobní rivalita. Ta se později zřetelně projevila, když se jednalo o obsazení různých profesorských míst.

František Bílek se loni v Praze dočkal velké retrospektivy. Ale jak je to s jeho postavením v zahraničí?
Bílek byl člověk morálně velice přísný a ve svých názorech až husitsky neústupný, takže se musel téměř s každým dostat do konfliktu. Nedá se říct, že by ve své době zůstal naprosto bez odezvy. Vystavoval s celkem příznivým ohlasem ve Vídni, v Mnichově i jinde. Nicméně je pravda, že nějaké výraznější uznání jako by stále ještě bylo před námi. Snad se ho dočká v příštím roce, kdy by se měla v Paříži uskutečnit, v rámci České sezony ve Francii, jeho výstava.

V uplynulých třech letech se konaly dvě významné zahraniční prezentace české secese - Europalia v Bruselu v roce 1998 a výstava Prague 1900 - Poetry and Ecstasy v Amsterdamu na přelomu let 1999 a 2000. Na obou jste se podílel. Ta první vyzněla poněkud rozpačitě, zatímco tu druhou navštívilo 270 tisíc diváků, a stala se tak nejnavštěvovanější výstavou muzea Vincenta van Gogha za loňský rok. Čím to vysvětlujete?
V Amsterdamu měla výstava dobrou přípravu a muzeum Vincenta van Gogha jí věnovalo ohromnou finanční i propagační péči. U Europalie byl trošku problém s pořadateli, a to jak s těmi belgickými, tak českými. Ještě dva měsíce před zahájením se například nevědělo, jestli na výstavu vůbec budou peníze. Byla to také výstava spíš o architektuře a užitém umění, což je z diváckého hlediska rozdíl. Ohlasy belgické kritiky byly různé včetně velice pozitivních. U nás spíš šlo o to, že celá věc byla silně zpolitizována a zasahovaly do ní věci, které s výstavou samou vůbec nesouvisely.

Josef Mařatka: Síla a vytrvalost - 1911

František Bílek: Sv. Anna obětuje P. Marii Bohu - 1899

František Bílek: Hlava ukřižovaného - 1896

Stanislav Sucharda: Liliana, 1902 - 1909

Bohumil Kafka: Puberta - 1905

Ladislav Jan Kofránek: Podobizna Vratislava Nechleby - 1906/1907

Autor:



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Další z rubriky

Výtvarníci v roce 1968: Brežněv s klackem i prostřílené ruce

Gesto rukou vyjadřující odmítnutí invaze a díry po kulkách vypálených dávkou ze...

Nejen písničkáři svými protestsongy reagovali na sovětskou okupaci ze srpna 1968. Gesto rukou vyjadřující odmítnutí...

Na Slovensku žádají konec výstavy Ringo Čecha. Není to umění, argumentují

František Ringo Čech v ostravské galerii Chagall.

Zaměstnanci Liptovské galerie P. M. Bohúňa se distancovali od výstavy Františka Ringo Čecha, která je zde k vidění od...

Modiglianiho Ležící akt se stal čtvrtým nejdráže prodaným obrazem

Obraz Amedea Modiglianiho Nu couché (sur le côté auche) - Ležící akt (na levém...

Za 157,2 milionu dolarů (3,4 miliardy korun) se na aukci v New Yorku prodal obraz Amedea Modiglianiho Nu couché (sur le...

Najdete na iDNES.cz