Pavol Bodnár (1959, www.pavolbodnar.com) studoval klasiku na konzervatoři v Žilině a jazz na Berklee School v americkém Bostonu. Roku 1990 se dostal do finále jazzové skladatelské soutěže v Monaku, v roce 1996 byl vyhlášen slovenským jazzmanem roku.
Jeho nejnovější deska Ecce Jazz získala cenu IFPI (Mezinárodní federace gramofonového průmyslu) za nejlepší jazzovou nahrávku vydanou na Slovensku. Latinské Ecce, tedy Ejhle, tvoří iniciály anglických adjektiv eklektický, centro (tedy středo-) evropský, karibský a emocionální.
Bodnár dokonale uspěl v mixování těchto přísad do přesvědčivé směsice; cena IFPI si našla správného adresáta. Jeho kouzlo spočívá v tom, že jazzový posluchač si výsledek vyslechne jako zajímavý soudobý jazz, aniž si uvědomí, že navíc sem pronikají i principy evropské moderny dvacátého století, dodekafonie nebo seriálního systému.
Když Bodnár sbíral zkušenosti coby pianista na výletních lodích křižujících Karibik, říkali mu jeho spoluhráči, že sice hraje dokonale karibsky, nicméně že v jeho hře cítí slovanský podtón.
Možná že právě tohle byl startovní impulz k jeho laureátskému albu, na němž dále září kupříkladu houslista Stano Paluch, altsaxofonista Rado Tariška, bubeník Martin Valihora, ale také tenorsaxofonista Borys Janczarski z Polska a peruánsko-slovenský hráč na conga Eddy Portella.
Ecce Jazz je projekt, který potěší jazzové posluchače hledající přímý a spontánní výraz: podstatně jiný než obvykle, promyšlený a inteligentní, ale spolehlivě šlapající a strhující.
Cesta po Dunaji
Erik Rothenstein (1973, www.erikrothenstein.com), vystudoval na bratislavské konzervatoři hru na altsaxofon. Potom odešel do Štýrského Hradce, kde se na tamní Hudební univerzitě věnoval především barytonsaxofonu.
Na Slovensku hrál Rothenstein s předními jazzmany své i mladší generace a vyhledával si partnery rovněž mezi hudebníky z bývalé Jugoslávie, s nimiž vystupoval u nich doma i jinde v Evropě.
Jako skladatel a sólista zůstává věrný ukázněnějšímu jazzovému mainstreamu, ale patrné jsou též vlivy evropské klasické tradice nebo ozvuky židovské hudební kultury.
Album Prater Menuet věnoval muzikant pomyslné cestě po Dunaji – od Vídně přes Slovensko podél jeho dalšího toku. Mezi Rothensteinovými partnery excelují slovenští kolegové, zejména trumpetista Juraj Bartoš, pianista Luboš Šrámek a tenorsaxofonista Milo Suchomel.
Bez ohledu na jejich vlastní stylové preference je Rothenstein vede k ukázněnému mainstreamu, který zní tak, jak má. Protagonista přitom střídá své nástroje: ve skladbě Sad Janka Krála přejde se stejnou profesionální jistotou na flétnu.
Z čistě instrumentálního rámce alba vybočí dva vokály Alexandry Schenckové, ale i to odpovídá celkovému ladění a improvizovaná instrumentální sóla ihned nastolí převažující jazzovou náladu.
Parafráze na židovskou lidovou píseň Shalom Chaverin dosvědčuje, z jak odlišných zdrojů může dnešní jazz čerpat, aniž ztratí tvář. To rovněž potvrzuje titulní skladba Prater Menuet: typický rytmus vídeňského valčíku se tu přesadí do pomalejšího tempa menuetu, které jazzovému mainstreamu vyhovuje líp.
Rothensteinovo album je počin ukazující, že mainstreamový jazz stále žije a může se pro podněty obracet do kterékoliv části dnešního glóbu. Není to nic, co by mělo vstoupit na špičku jazzové historie, ale v každém případě to tuto historii drží při životě.
Dialogy nové generace
Altsaxofonista Radovan Tariška, ročník 1979, a o rok starší pianista Ondrej Krajňák (viz http://ondrejkrajnak.webpark.sk) byli spolužáky na žilinské konzervatoři. Nyní patří k čelným představitelům slovenské mladé jazzové scény a jejich první společné album v duetu, nazvané Elements, to potvrzuje.
V pěti číslech, která tvoří tuto desku, se přemýšlivější, třeba i mírně meditativní pasáže, připomínající dueta Keithe Jarretta a Jana Garbarka s náznaky atmosféry nahrávek proslulé mnichovské firmy ECM, střídají se vzrušenějšími plochami, vycházejícími spíše ze současného pojetí dědictví free jazzu.
Ale ani "normální" posluchač se tady nemusí cítit ztracený: na dně pořád šlape jazzové napětí. A jejich Epilog se nikterak nezpronevěří této koncepci, nicméně zároveň náleží k nejosobitějším a nejvýraznějším transformacím bluesové dvanáctky do dnešního hudebního jazyka.
Jako zvláštní bonus pak album Elements nabízí přetvoření klasického standardu ze slavného filmu o Sněhurce a sedmi trpaslících: Someday My Prince Will Come, podle českého textu Já vím, že přijde on.
Nyjící lyrická melodie se zpočátku ztratí téměř k nepoznání a nahrazuje ji bezmála freejazzově odvázaná konverzace a držené napětí. Ale v samém závěru se skladba vyklube v plné melodické kráse. Tenhle kus může posloužit jako ukázka, co všechno k dnešnímu jazzu také patří, i coby argument proti zjednodušujícím paušalizacím a škatulkování.
PAVOL BODNÁR INTERJAZZIONAL BAND - Ecce Jazz
CD 69:57 minut. Vydala firma Hevhetia, v Česku distribuuje Slovenská kniha.
ERIK ROTHENSTEIN - Prater menuet
CD 39:40 minut. Vydala společnost Music Centre Slovakia, v Česku distribuuje Slovenská kniha.
RADOVAN TARIŠKA & ONDREJ KRAJŇÁK - Elements
CD 56:20 minut. Vydala společnost Music Centre Slovakia, v Česku distribuuje Slovenská kniha.
