Pro současné turné připravil koncertní verzi své první a nejslavnější desky Oxygene. A šel ještě dál – šestidílnou skladbu se pokusil realizovat na původních analogových klávesových nástrojích.
S asistenty v muzeu
Pódium se změnilo v muzeum prvních syntetizátorů, mezi nimiž nechyběly ARP, VCS3, ring modulatory, melotron a několik druhů moogů. Jedním z vrcholů vystoupení bylo skladatelovo hypnotické sólo na nejstarší elektronický hudební nástroj theremin.
Vzhledem k tomu, že Jarre Oxygene původně natočil na osmistopé zařízení, nemohl hrát na vystoupení všechny nástroje sám. Věnoval se proto ústředním melodiím, sólům a efektům, zatímco zvukovou hmotu, která vytvořila základ skladeb, realizovali tři další hudebníci, jimž skladatel říkal asistenti.
Jarre hrál v O2 Areně jen první díl Oxygene z roku 1977. Z druhého dílu, který vydal o dvacet let později, zaznělo jen málo, údajně proto, že jej komponoval už na nástrojích nové generace.
Elektronická stará škola
Na rozdíl od dnešních běžných show hodně improvizoval – některé věty byly proti původním verzím až dvojnásobně dlouhé. Improvizace dodala autorově hudbě až nečekaně silné emoce.
Znovu se potvrdilo, že Oxygene je typická skladba elektronické old school. Hlavním cílem nezapomenutelného opusu bylo a i v novém provedení je hledání úplně nových zvuků a barev. Výrazné melodie jsou až sekundárním bonusem, který z improvizační alchymie vyplyne.
Síla Jarreho osobnosti je v tom, že vyplynou úplně přirozeně. Rytmus si nemusí vypomáhat drum´n´basovými efekty, na které jsme si v současné elektronice až moc zvykli.
Žádná soudobá estráda
Na druhou stranu bylo dobře znát, že Oxygene navazuje na soudobou vážnou hudbu a art rock, zatímco v dnešní elektronice je mnohem víc přítomno tření, které vzniká mezi tradicemi primitivních kultur a moderními technologiemi.
Přitom jamajská dub music a newyorský dýdžejing se rodily zhruba ve stejné době jako Jarrého slavný sólový debut. To neznamená, že by starobylost Oxygene vadila. Naopak, hodinu a půl dlouhé vystoupení mělo stejné kouzlo, jako když kdysi mezi záplavou bílých elektrických bluesových kapel vystoupili opravdoví černí country bluesoví muzikanti.
I když je šedesátiletý skladatel znám velkolepými a extravagantními show, scéna byla velmi úsporná a svým prostým designem aspirovala na nejvkusnější pódium, které jsme letos v Praze viděli. V žádném případě nepřekrývala dojem z hudby, takže publikum odcházelo se spokojeným pocitem, že konečně po dlouhé době zase bylo na koncertu, a ne na blikajících žárovčičkách pouťové estrády. Jen pro přídavek si Jarre měl připravit něco speciálního, a ne reprízovat nejslavnější téma z Oxygene.
Jean-Michel Jarre - Oxygene Tour
O2 Arena Praha, 13. listopadu 2008, pořádala agentura Live Nation.
Hodnocení: 80 %
