Jaroslav Róna se v posledních letech vrací ke starým mytologickým tématům, jeho obrazy už nejsou dramatické jako dříve, jde v nich především o fantaskní příběhy. Přes chmurnou atmosféru se do těch příběhů vkrádá i kapka humoru. Do popředí vystupují temné vize současné civilizace: opuštěné městské krajiny obývají mrtvá prehistorická zvířata, jež pojídají lidé – mrchožrouti. Galerie Roberta Guttmanna přináší výběr z tvorby především z posledních dvou let.
Fascikl snů
"Pracuji pořád stejným způsobem. Impulzy nechávám k sobě docházet několika cestami, jedním ze základních jsou i moje sny, většinou katastrofické. Někdy před pěti lety jsem je začal zapisovat a už mám takový fascikl snů," říká Jaroslav Róna, který je prý zapisuje v noci nebo do pěti minut ráno po probuzení.
"Třeba je po mé smrti moje dcera na tlak nakladatelů vydá," míní s jemnou nadsázkou. Pro malování potřebuje být podněcován. "Potřebuji vstupní impulz, pak si obraz začne žít vlastním životem, třeba z fotografie houbové polévky jsem vytvořil tvář proroka," vypráví s úsměvem Róna.
Ohrožení a zmar
"Někdy, když hledám inspiraci, ‚otrocky‘ vezmu obrázek z kalendáře jako výchozí moment. Je to podobný přístup, jaký používal Vincent van Gogh, který maloval podle reprodukcí malíře Milleta. Více než literatura science fiction mě k tvorbě podněcují filmy, například Blade Runner či film Potomci lidí se mi líbil," říká Róna a vzpomíná na filmový obraz světa, ve kterém se už nerodí žádné děti.
Každý obraz má tajemný příběh. Róna nikdy netvoří v cyklech, protože prý omezují tvůrčí sílu, která z člověka vyvěrá, kdy sama chce. "Mám rád, když je člověk takový senzor, který reaguje na to, co se děje uvnitř, a dokáže citlivě využít ten impulz v určitou dobu," míní výtvarník.
Řada jeho obrazů vychází z reakcí na konkrétní události, ale v umělci se prolínají i různé podoby evropského romantismu a symbolismu. Jeho inspirace pochází i ze světa biblických mýtů a židovské historie, s níž souvisí i rodinné zkušenosti umělce. "Na zásadní věci reaguju jakoby vším dohromady. Pro lidi, kteří se narodili těsně po druhé světové válce, to je pocit zmaru, obzvlášť když se narodíte v částečně židovské rodině. Tenhle motiv zmaru nebo ohrožení tam stále mám," řekl Róna.
Jaroslav Róna (1957)Byl jedním z prvních, kdo v polovině osmdesátých let zastupoval novou generaci, která byla ovlivněna neoexpresionismem či takzvanou špatnou malbou. Jeho jméno je však také spojováno s legendární uměleckou skupinou Tvrdohlaví, jejíž působení ukončilo v roce 1987 normalizaci ve výtvarném umění a která jako první výrazně demonstrovala nástup postmoderny v Česku. |
Jaroslav Róna - Podobenství
Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1, kurátor Arno Pařík. Výstava trvá do 10. května.
