"Kamarádi vždycky říkali, že musí přijít holky. Jak přijdou holky, tak kluci už dorazí taky, jako bodyguardi a jako sponzoři," popsal písničkář způsob, jakým se plní koncertní sály.
Nohavicovo krátké londýnské turné zahrnulo dva koncerty, z nichž čtvrteční byl v polském středisku ve čtvrti Hammersmith. Včerejší vystoupení proběhlo v Camdenu v rámci nepravidelných večírků, které pro Čechy a Slováky v britské metropoli pořádá agentura Štefana Krasňanského. "Publikum bylo promíchané," řekl Nohavica o návštěvnících prvního koncertu.
"Češi a Slováci přivedli své známé. Podstatné však bylo, že to byl stejný koncert, jako když hraju doma. Tím měl na mysli nejen Česko a Slovensko, ale také Polsko, kde se často pohybuje."
Jako první píseň čtvrtečního koncertu Nohavica zařadil Babylon, který napsal vlastně o Londýně, i když v něm v té době ještě nikdy nebyl. Jeho nynější návštěva je první. "Daroval jsem první nahrávku své kamarádce, která jela do Londýna. Po návratu mi říkala, že chodila městem a hluboce cítila, že písnička je o Londýně," vysvětlil Nohavica, který se do Londýna těšil.
"Některá místa světa by člověk měl navštívit. Tak trochu jsem si pootevřel dveře," řekl písničkář, který loni v červnu odehrál sérii koncertů ve Spojených státech a při té příležitosti oslavil padesáté narozeniny.
O dojmech z Londýna Nohavica nechce zatím hovořit. "Já bych chvíli počkal. Cítím, že to je silný zážitek, ale mám takovou zkušenost, že až přijedu domů, tak se to usadí a nějakým způsobem to možná dokonce napíšu v nějaké písničce. Londýn je jiný, než jsem čekal. Nádherné, nečekaně poetické je metro," dodal Nohavica, který si v Londýně připomněl 15. výročí sametové revoluce.
"Já si vždycky s pokorou vzpomenu na mnoho lidí, které si pamatuju z osmdesátých let a kteří si zasloužili, aby se toho velkého nadechnutí dožili."
Nohavica si uvědomuje, že "svoboda a volnost", kterou teď prožíváme, je kolikrát bolestivá. A ne možná ke každému přívětivá. Ale je.
Sám Nohavica využil nabytou svobodu maximálně. Po listopadu 1989 začaly vycházet jeho desky bez cenzurních zásahů a Nohavicovy písničkářské schopnosti se naplno prosadily i v nastalé éře tržního hospodářství.
Počínaje titulem Mikymauzoleum z roku 1993 provází každou další desku velké očekávání. Zatím poslední album Babylon, vydané v roce 2003, si koupilo více než 80 tisíc lidí. Jaromír Nohavica se tak zařadil k nejžádanějším domácím umělcům.
