Janková si pro svůj vůbec první recitál na Pražském jaru vybrala písně klasicistního skladatele Josepha Haydna, od jehož úmrtí zanedlouho uplyne 200 let. Skladatel je v obecném povědomí vnímán jako autor instrumentálních skladeb, především symfonií a smyčcových kvartet.
Psal však také písně a opery, i když jeho vokální dílo stojí v pozadí. Nabízí se tedy otázka, zda právem či neprávem.
Naše mezinárodně úspěšná pěvkyně na ni odpovídá jasně, za Haydnovy písně se plně postavila – podobně jako před časem na jiném koncertě vyzdvihla kompoziční činnost žen z rodinných okruhů romantických skladatelů.
Jiná tvář jubilanta
V jednostranně koncipovaném programu byla ovšem skrytá určitá nástraha. Ne že by nestálo za to představit i jinou tvář významného skladatele, ale v průběhu vystoupení se začal vnucovat dojem, že Haydn sám o sobě přece jen "neutáhne" celý písňový večer tak spolehlivě jako třeba někteří pozdější romantikové.
Nejméně nápaditě zapůsobil vstupní výběr ze Skotských a velšských písní, a to přesto, že ke zpěvu a klavíru se přidávají ještě housle a cello. Větší vtip a trefnější vystižení textu Haydn projevuje v Německých písních pro zpěv a klavír a nejumělečtěji zapůsobily Anglické kanzonety, například svůdná lákavost a žertovnost Písně mořské panny nebo vznešená melodičnost písně Ó libý hlas.
Stačily však tři přídavky od Mozarta, aby Haydnova kompoziční dovednost a poctivost byla vystavena zkoušce odolat géniovi schopnému udělat skvost z čehokoli. Ve vzduchu tak nakonec stejně zůstala viset Mozartova Fialka, a nejen proto, že to byl přídavek.
Možná mohlo být představení pestřejší, kdyby byl Haydn zařazen do dobového kontextu s písněmi dalších autorů než monotematický program doplnit jen autorovým Klavírním triem C dur. Na druhou stranu i od toho jsou výročí, aby se nalistovaly i méně "čtené" kapitoly. Na účet Pražského jara jde připomínka, že v programu nebyly překlady textů, což je u písňového večera problém.
Radost ze zpěvu
Janková naštěstí patří k umělcům, kteří muzikantstvím, radostí ze zpěvu a schopností navázat kontakt s publikem dokážou prosadit i neobvyklejší program.
Její půvabný, tvárný a nosný sopránek zněl kouzelně, jazykově si asi nejlépe pohrála s písněmi v němčině, která je její druhou mateřštinou. Z každé písně udělala dokonalou miniaturu, potěšila i smyslem pro humor. Jemné a vkusné herecké náznaky dotvořily celkový dojem.
U klavíru, kterému Haydn nepřidělil jen vedlejší roli, měla rovnocenného partnera ve svém švýcarském spolupracovníkovi Gérardu Wyssovi a na celkové úrovni koncertu se podíleli i houslistka Adéla Štajnochrová a cellista Petr Nouzovský. Byl to další výjimečný vokální večer letošního Pražského jara.
JOSEPH HAYDN - Výběr z písní
Rudolfinum, v rámci Pražského jara. Soprán M. Janková, klavír G. Wyss, housle A. Štajnochrová, cello P. Nouzovský.
Hodnocení MF DNES: 80 %
