„Jsme parta pomalých a líných lidí,“ vysvětluje zpěvačka Jana Infeldová, proč druhá deska vychází šest let po debutovém albu kapely. „A potom to vydáváme za svou přednost, stejně jako jiné svoje nedostatky. To naše kapela vždycky uměla,“ dodává kytarista Jan Vávra. „Desku za nás navíc natočili opravdoví muzikanti a my jsme přispěli jenom asi několika takty,“ říká Infeldová. „Samozřejmě jsme něco nahráli, ale nebudeme se tvářit, že úplně všechno,“ přiznává popravdě Vávra.
Píseň, která tu bude pořád
K čemu se však Jananas hrdě hlásí, jsou texty, které opět oplývají především humorem, ač všechny písně nejsou nezbytně komediální. Jeden příklad za všechny – básník Antonín Sova, který ruší oslavu citacemi svých veršů.
„Konkrétně tahle píseň vznikla na objednávku festivalu Pacovský poledník, který se koná v místě Sovova rodiště. Podmínkou vystoupení bylo, abychom zhudebnili jeho báseň. Pročetli jsme štos jeho knih a zjistili jsme, že se to dílo – přírodní lyrika nebo temné revoluční verše – pro nás úplně nehodí,“ popisuje Infeldová impulz pro vznik skladby.
„Samozřejmě jsme nechtěli přijít o festival a přislíbený honorář, takže jsme se s tím vypořádali po svém,“ dodává Vávra. Na festivalu prý píseň přijali překvapivě dobře. „Ostatní totiž vzali svůj osvědčený hudební mustr a do toho recitovali Sovu. My jediní jsme k tomu přistoupili kreativně a lidi to ocenili,“ říká Vávra.
V další z písní je zmínka o Plastic People, kteří se mezitím rozpadli na dvě samostatné kapely. „Ano, to je nevýhoda toho, že deska vznikala dlouho. Mezitím se některé věci změní,“ uznává Vávra. „Když zpíváme, že s Karlem Gottem nikdo nesnídá, tak to taky není neúcta, ale jen lehká citace z písně, která tu bude pořád. A doufám, že i ta naše píseň tu bude pořád.“
Desku To samo Jananas pokřtí 5.a 6. října v pražské Malostranské besedě. „Věříme si, že ji dvakrát vyprodáme, což by se ve větším sálu nemuselo podařit. Čímž neříkám, že by se lidi nevešli. Prosím, přijďte,“ zve Vávra fanoušky.
