Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jana Švandová: Nechci hrát krásné ženy

  2:42aktualizováno  2:42
Když jde po ulici, většina mužů se ohlédne. Drobná hezká blondýna. V létě oslavila pětapadesáté narozeniny, přesto zůstala velmi sexy. Chce vypadat dobře, ale v divadle i ve filmu ráda hraje ošklivé ženské. Jana Švandová, herečka, která se v pětačtyřiceti nechala fotit pro časopis Playboy. A také herečka, kterou u nás objevili francouzští filmoví a televizní producenti.

Jeden můj kolega řekl: Švandová? To je ženská, která mě měla zasvětit do tajů sexu. Je to poklona?
Tak působím? A kolik je mu let? No... lidská fantazie nemá meze. Možná si představuje víc, než bych mohla dokázat, ale rozhodně to docela lichotivé je.

Tak té fantazii trochu pomůžeme... Mnozí lidé si o vás třeba mohou myslet, že k vám patří zástupy milenců a orgie. Mají pravdu?
Kdepak! Milenec byl vždycky jen jeden a orgie žádné. Nikdy!

Velice často se objevujete na nejrůznějších společenských akcích - vernisážích, módních přehlídkách, narozeninových oslavách... Ne vždy vás doprovází manžel, a ne vždy jdete s některou přítelkyní. Žárlí manžel?
Nedávám příčinu, ale trochu asi jo. I já na něj žárlím. Když kolem něj vidím mladé krásné dívky, znejistím a říkám si: Švandice, copak s tím uděláme?

Švandová v tenisovém oblečku a na kurtu, Švandová v golfovém oblečku a na hřišti připravena k odpalu... Takovými fotkami se některé časopisy jen hemží. Jste sportovní typ? Asi ano, když děláte tolik sportů.
Sport, to je krásné odreagování. Ráda plavu, hodně jsem hrála tenis a lyžovala, dokud jsem se nezranila. Teď hraju golf. Na tom je nejhezčí, že se člověk dostane ven z města, v přírodě se uvolním.

Kdo by vás poslouchal, hned by si řekl: Ta si umí užívat.
A proč ne? Víte, mám dokonce v hlavě takový projekt, který by měl vzniknout možná ve spolupráci s televizí. Týkal by se žen mého věku. Vždyť ženy po padesátce prožívají krásnou dobu života, jak říkají Američané - střední věk. V takovém pořadu by se těmto dámám mělo vracet sebevědomí, které jim často společnost bere, když naznačuje, že jsou odepsané. Měla by se tam objevit poradna, měla by se do něj zapojit sportovní centra, kosmetické salony, módní tvůrci...

To zní slibně. A kdy to propukne?
Zatím nemám přesnou podobu a ani sponzora. Manžel mě ale do toho projektu tlačí, ať prý zúročím to, jak vypadám, jak myslím a tak dále. Jenže je mi jasné, že dnes se budou právě na tohle peníze špatně shánět. Přednost mají důležitější věci.

Říká se, že žena omládne i tím, když má v pozdějším věku dítě. Vy máte jednoho dospělého syna. Nemrzí vás, že dětí není víc?
Mrzí. Sama jsem ze tří dětí a taky jsem chtěla velkou rodinu. Moje sestry mají každá dvě děti. Já měla syna, pak jsem znovu přišla do jiného stavu, ale ze zdravotních důvodů se muselo těhotenství přerušit. Život rychle plynul... a na další děti bylo pozdě. Přiznám se, že koukám do kočárků a mám chuť si mimina nejen pochovat, ale rovnou si je odnést domů. Možná jsem tím jedním dítětem ošidila nejen sebe, ale i syna, protože mít sourozence je krásné. Možná jsem byla slaboch a měla jsem pro to dělat víc.

Co adopce, o ní jste neuvažovala?
Ale ano, ovšem neměla jsem odvahu. K adopci se mohou rozhodnout lidé, kteří jsou přesvědčeni na sto procent, že z dítěte, které není jejich, svoje udělají. Já nebyla. Před těmi odvážnými smekám.

S Aznavourem snad zajdu na skleničku

Jana Švandová

Narodila se 3. července 1947 v Praze. Patří do znamení Raka, je tedy předurčena pro teplé krajiny a rodinný život. Vyrůstala spolu se dvěma sestrami v Mladé Boleslavi. Absolvovala gymnázium a poté JAMU v Brně.
Prvním jejím angažmá bylo divadlo v Českých Budějovicích, odtud zamířila do Prahy. Hostovala v Divadle na Vinohradech, v S. K. Neumanna, v Národním divadle a v Činoherním klubu. Dnes je na volné noze. Na kontě má přes třicet filmových rolí (například v Sarajevském atentátu, Malé mořské víle, v Plavení hříbat, Paletě lásky, Stínu kapradiny, Antonyho šanci, Nejasná zprávě o konci světa, v Kytici...) a také rolí ve 40 televizních inscenacích.
Je potřetí vdaná. Její první muž je plastický chirurg, druhý produkční a třetí - Pavel Satorie - podniká v realitách. Má čtyřiadvacetiletého syna Huberta.
Hrála jste s Annie Girardotovou, Charlesem Aznavourem a dalšími slavnými herci. Jaký byl například Aznavour? Spřátelili jste se?
Povídali jsme si, to ano. A věřím, že až někdy pojedu do Paříže, sedneme si na skleničku vína. Mám jeho číslo. Dozvěděla jsem se na něj zajímavou věc. Textař Vladimír Poštulka mi poradil, ať se Aznavoura zeptám, jaké to bylo, když hrál v jednom dokumentu Emila Zátopka. Říkala jsem si, že si dělá legraci, ale Charles Aznavour to potvrdil. Opravdu hrál Zátopka, a dokonce se s ním i setkal.

Jaký měly filmy se Švandovou ohlas ve Francii?
Moji francouzští známí říkali, že se líbily, ale že by to bylo kvůli mně, to bohužel nezdůrazňovali.

Ještě bychom měli vysvětlit, že šlo o francouzské televizní filmy, které se natáčely v minulých šesti letech u nás. Proč mohli naši diváci vidět jen jeden z nich - Lásky barona Leisenborga?
Natáčelo se bez koprodukce s naší televizí. Nevím, jestli některý z těch filmů Česká televize koupí. I když si myslím, že zrovna ten s Aznavourem by zájem vzbudil. On je nejen pro Francouze, ale i pro mnohé Čechy - alespoň mé generace - hvězda šansonu. Už při natáčení ho lidé poznávali. Odvážnější byli cizinci. V hotelu Praha ho chytilo několik izraelských žen kolem padesátky a začaly pištět jako puberťačky, když vidí svůj idol. Musel se jim podepisovat i na ruce.

O Francii mluvíte s nadšením. Zřejmě vás hodně ovlivnila...
To je pravda, zamlada jsem ji celou projela stopem. A pak, francouzština mi málem změnila život. Já byla na JAMU dokonce zasnoubená se Švýcarem mluvícím francouzsky, ale...

Ale?
Přijel nečekaně a viděl mě s někým jiným. A bylo po zasnoubení. Tak si to zkazil.

Chudák... Určitě tedy umíte francouzsky bezvadně.
Bezvadně ne. I při natáčení, kde mám texty ve francouzštině, potřebuji některé výrazy upřesnit.

Kdy a proč jste vsadila na francouzštinu?
Náhodou jsem dělala v osmašedesátém v Belgii au pair, takovou tu dívku na hlídání dětí. Odjížděla jsem a neuměla slovo francouzsky. Učila jsem se až tam. Pak byla dvouletá jazyková pauza, ale když dostalo divadlo v Českých Budějovicích, kam jsem mezitím nastoupila, dvě místa na stáž ve Francii, drze jsem se přihlásila. Zkouška na velvyslanectví, to bylo fiasko. Členové komise se divili, jak si to představuju, a ptali se, proč neposlouchám rádio, nechodím na kurzy francouzštiny v Praze... Na to jsem odpověděla, že jsem z Budějovic a moje rádio má jednu stanici, protože je to dráťák. To jim asi přišlo tak neuvěřitelné, že mě proto vybrali.

Takže jste se do vysněné Francie dostala. Co jste tam dělala?
Čtyři měsíce jsem chodila do jazykové školy a do herecko-mimické školy Jacquesa Lecoca. Během té doby jsem si zařídila, že můžu nastoupit do soukromé herecké školy Omara Sharifa v Lyonu. Ale stipendium už končilo a z české strany mi nikdo nechtěl prodloužit vízum. Šance už se neopakovala.

Na vás se však obracejí i anglické produkce, ne? Film s Brigitte Nielsenovou, s níž jste hrála lesbičku, si mnohý český divák dobře zapamatoval.
Anglicky mluvený film jsem dělala jen tenhle jeden. Víc jsem zařazená pro francouzský jazyk.

Co mám říct? Chlastám, hulím...

Francouzi vás vybírají pro naprosto odlišné role, než jsme tady zvyklí. Udřená, stará, zničená, ne moc hezká. Po boku Aznavoura jste hrála nenápadnou ženu, bývalou alkoholičku, teď taxikářku, která přišla o manžela.
Jsem za to vděčná. U nás jsem považována za tu, co chce stále vypadat dobře. Omyl! Ve filmu nebo v divadle s radostí zahraju otrhanou šmudlu, alkoholičku, nenamalovanou ženskou v krizi. Ovšem v soukromí taková nebudu, i kdybych byla možná zajímavější herecký typ. Mám prostě cejch jakési stále mladé, krásné. Jistě, ráda vypadám dobře a hezky, ale jsem herečka, a tu zralou do hrobu umím zahrát. A už jsem to dokázala.

Mladí čeští režiséři vás nechtějí?
Ne. A mě to mrzí, protože jejich filmy jsou mi blízké, i když jsem jiná generace.

V divadle ale hrajete zajímavé ženské postavy. To často vede mnohé lidi k údivu: Ona není jen hezká, umí i hrát.
To jsem slyšela i od mého kamaráda-producenta. Bohužel někteří filmoví režiséři do divadel moc nechodí.

Už delší čas působíte jako herečka na volné noze, bez stálého angažmá. Proč jste se rozhodla odejít z pevného pracovního vztahu a začít hrát v různých divadlech jen určitá představení?
Chci si role vybírat, už nechci hrát, co mi kdo nadiktuje. To ovšem znamená, že nemám stálý plat. Teď jsem zrovna byla dva měsíce bez gáže. Jinak vystupuji v Divadle bez zábradlí, v divadle Broadway, v Hudebním divadle v Karlíně a v Divadle Milénium - ta poslední dvě jsou po vytopení zavřená.

Platy herců v divadlech nejsou nejvyšší. Znamená to, že vás živí manžel?
Díky němu mám zázemí. Kdybych měla žít jen ze své gáže, musela bych se hodně uskromnit. Více mých kolegyň podporují manželé. Ale znám i takové herečky, které mají šíleně práce, nezastaví se, a ty pak živí své manžely.

Dostala jste se i mimo klasický divadelní repertoár. Hrajete, nebo jste hrála v několika muzikálech: Pomáda, Kleopatra, Starci na chmelu, Řek Zorba, Anděl s ďáblem v těle... V muzikálech je většinou třeba vypadat velice dobře. To proto v nich účinkujete?
Zkusila jsem to, protože se mi líbily scénáře, a pak jsem si chtěla dokázat, že umím zpívat, pohybovat se. Muzikálová hvězda už nebudu, ale jsem ráda, že jsem pronikla do dalšího žánru.

Pro muzikály jste musela hubnout, cvičit...
Ne. To nedělám kvůli muzikálům, ale kvůli sobě. Nedržím diety, naopak ráda a dobře jím, neomezuji se. Taky se ale nepřejídám. Cvičit chodím, i když s vědomím, že pak půjdu s kamarádkou na prima dort.

Kdy jíte naposledy?
Včera jsem přišla z představení a dala si sýry a vínečko.

Kolik bylo?
Deset večer. Víte, když se někdo dokola ptá, co děláte, že dobře vypadáte, musím odpovědět s úsměvem: chlastám, hulím atd. Co na to říct jiného? Mám nějaké genetické předpoklady a jinak dělám všechno s mírou.

Byla jsem to já, kdo z manželství odcházel

Zmínila jste, že máte dvě sestry. Všechny tři jste vyrůstaly nedaleko kasáren v Mladé Boleslavi, v rodině armádního důstojníka. Když tohle řeknete, okamžitě se vybaví film Pelíšky a domácí nástěnka s rozpisem jídelníčků. Podepsalo se na vás tohle prostředí, máte nějaký „vojenský“ syndrom?
Nástěnku jsme neměli. Ale občas se přistihnu, že bych chtěla mít všechno složené v komínkách. A taky miluju čistotu! To víte, rajony mě v mládí vzaly.

Žijete už ve třetím manželství. Naučili vás muži něčemu, než jste je poslala pryč? Nebo snad posílali pryč oni vás?
Jistě, že mě každý z nich něco naučil. Minimálně mi naznačili, čeho se mám v dalším partnerství vyvarovat. U každého jsem byla přesvědčená, že je do smrti. U prvního, u druhého, ale teď už doopravdy. Rozchody nebývají příjemné, a čím je člověk starší, tím jsou bolestnější. Přesto musím potvrdit, že jsem to byla já, kdo odcházel s kufrem a kdo v manželství řekl: Už to nemá smysl.

Odejít z manželství s kufrem, zůstat sama a začít si budovat život znovu, to chce od ženy docela odvahu. Neměla jste strach, že zůstanete sama?
No, já většinou odcházela za někým jiným. Zní to větroplašsky, ale samozřejmě obavy byly. Nikdy není jistota, že další vztah nebude horší. Ale já měla kliku, že na mé partnery bylo spolehnutí. Ten, za nímž jsem šla, mi dával určitou záruku.

Váš současný manžel pracuje v realitách, stará se o stavby od zajištění pozemku až po pronájem či prodej hotového objektu. Nevyužívá vás při obchodních jednáních? Abyste třeba při partii golfu, kde dohaduje s klientem podmínky, odváděla svou přítomností jeho pozornost?
Ne. Už kolikrát jsem nabízela, že mu nějak pomůžu, ale odmítl, že v tom to prý není. Spíš já využívám jeho různých akcí, kde se setkávám se zajímavými lidmi z jeho branže. S architekty. Tak jsem se seznámila třeba s panem Ghérym, jedním z tvůrců Tančícího domu. Spřátelila jsem se s celou jeho rodinou. Nebo jsem poznala Jeana Nouvela, který stavěl Zlatý Anděl.

Když si prohlížím interiér vašeho bytu, je zřejmé, že ho navrhovali profesionálové. Ale kontrast naprosto moderních prvků a starožitností, to je údajně vaše práce. Třeba ten barokní skleník tady v rohu...
Je fakt, že mám ráda kontrast moderního a starožitného, to si doma prosazuji. Ta vitrína je ale víc než příklad, to je dědictví po prababičce aristokratce. Dostala ji z Benátek.

Máte modrou krev?
S Jirkou Kodetem jsme se v Činoherním klubu často hádali, kdo má krev modřejší. Moje babička byla německá Židovka z Vrchlabí - Greta von Laskus. Měli zámeček a továrnu, ale o všechno přišli za krize. Továrna už není a v zámečku je dětský domov. Babička zemřela před druhou válkou, takže maminka a teta zůstaly samy u příbuzných. Jedné bylo patnáct, druhé sedmnáct.

Vaše maminka prý tenkrát hrála na akordeon.
Hrála s dívčí kapelou. A dokonce nahrála i desku.

Kdy?
To když umřela babička. Máma na té desce zpívala písničku: Nejsmutnější loučení je s mámou... Když si ji ještě dneska pouštím, brečím. A mám chuť sednout ke klavíru, na který mě maminka naučila hrát.

A sednete a hrajete?
Ne. Já klavír nemám.

Vlastně... jak to, že nemluvíte německy?
Dovedete si představit, že by na mě maminka mluvila v roce 1948 německy? A navíc, když táta zůstal v armádě?

Jana Švandová.

Jana Švandová.

Jana Švandová.

Jana Švandová.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Adam Mišík ve filmu Bajkeři
Bajkeři nalákali přes 46 tisíc diváků a sesadili severského Sněhuláka

Nejvíce lidí přilákala o víkendu do tuzemských kin novinka, česká komedie Bajkeři od režiséra Martina Koppa. Film vidělo přes 46 tisíc diváků, na vstupenkách...  celý článek

Dalibor Gondík jako Helena Vondráčková
TELEVIZIONÁŘ: Babiš, Aerosmith, nebo Pink? Jejich tvář má také známý hlas

Ustálenou lenivou skladbu sobotních taškařic zase jednou rozbije státotvorný test národa s rituální hrou na povolební koláče, sloupce, procenta a sňatky z...  celý článek

Francouzská herečka Danielle Darrieuxová ke konci 30. let
Zemřela stoletá Danielle Darrieuxová, hvězdou byla už ve 30. letech

Legendární herečka, tanečnice a šansoniérka Danielle Darrieuxová zemřela ve Francii v úterý ve 100 letech.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.