Jana Kirschner ve slovenské ilustratosféře

16. července 2002 0:25

Slovenská zpěvačka Jana Kirschner mohla jít cestou nejmenšího odporu. Na desce V cudzom meste (1999) měla zvonivý song Modrá, obehrávaný v tuzemském éteru. Hitmakeři českého a slovenského popu si konkurovali v přání natočit duet s novou hvězdou. Uspěli oba, Petr Hapka v písni Bude mi lehká zem i Miroslav Žbirka ve svižném britpopovém songu Oh Me, Oh My.

Popularitu vzala Jana Kirschner jako možnost dát novému albu Pelikán výraznější autorské rysy. Výsledkem je šedesát minut muziky, kterou zpěvačka z osmdesáti procent sama napsala a otextovala a jež má styčné body v jazzu, beatu i šansonu.

Jana Kirschner se zlepšila. Je autorsky i pěvecky jistější, zralejší. Zvolna odtékající melodie vyzařují melancholii, touhu, na rozdíl od předchozího titulu deska Pelikán rozvíjí pozitivnější pocity. Za skladbu It So Easy, která má swingující kořínek, by se možná nestyděl Frank Sinatra či kakaová kráska Sade Adu.

Kirschner frázuje podobně jako ona, zdánlivě nevzrušivě, ale přesně. Emoce vystupují ze spodních proudů kultivované hudby a hlasu, i když Kirschner zpívá nejtuctovější frázi „I love you“. Také aranžmá písní The Sentimental Love Song, November či Only Tonight jsou křehká, vypletená z kytarových vyhrávek Andreje Šebana či šeptavé rytmiky

Rozhovor čtěte ZDE

basisty Martina Gašpara a bubeníka Robo Rista. Hráče na klávesy Martina Wittgrubera, který citlivě tmelí vzdušné struktury skladeb, lze za klávesami spíše tušit. Přesně to úsporná komorní muzika Jany Kirschner potřebuje.

Jana Kirschner: Pelikán
1.	Pelikán
2.	So životom v ohrození
3.	The Sentimental Love Song
4.	November
5.	Keď zatvorím oči
6.	Umieram
7.	Myslím na Tebe
8.	Básnička
9.	Face to Face
10.	It's So Easy
11.	Loosing You
12.	Only Tonight
13.	Aký príde deň
14.	Wondering

Jedním se strážných andělů, který se vznáší nad novou deskou Pelikán, je Dežo Ursiny, předčasně zemřelý slovenský hudebník a tvůrce, jehož soulový beat hrával také kytarista Andrej Šeban. Ten se stal muzikantským vůdcem kapely i spoluautorem desky Pelikán, pro niž s Janou Kirschner napsali titulní píseň a která se ve skladbách Umieram nebo Keď zatvorím oči stáčí do meandrů melancholicky snivého ursinovského beatu.

Skladby tvoří jakousi mírně se klikatící řeku hudby s volně proměnlivými náladami a přirozenými slovenskými či anglickými texty, které si nekladou nárok na výjimečné obraty. „Taký nekonečný priestor a v nem jedno malé miesto,“ zpívá Jana Kirschner ve skladbě Keď zatvorím oči. Tato slova se dají vztáhnout i na titul Pelikán. V atmosféře jím vymezeného hudebního prostoru je gravitačním bodem velmi osobní, civilní sdělení Jany Kirschner.

Výjimkou v proudu muziky se stal duet Myslím na tebe, ve kterém s Kirschner brouká hluboký hlas kytaristy Roberta Kodyma z kapely Lucie. Tento rytmický hit o lásce i smrti je vlastně vlajkovou písní, která ani při své chytlavosti nepřekřikuje ostatní skladby. Pokud Kodym usnadní Pelikánovi přistání v české hitparádě, je vše v pořádku.

Podobné vykročení za hranice „pouhého“ velkého příslibu učinil Dan Bárta s deskou Illustratosphere.