Jan Tříska se měl vrátit už loni - do pražského Divadla Na Jezerce. Premiéra hry Yasminy Rezy s názvem Kumšt však byla kvůli hercovým americkým závazkům o rok odložena.
Zato se letos objeví hned dvakrát: kromě avizovaného komorního Kumštu (premiéra na Jezerce bude 10. května) ještě na Letních shakespearovských slavnostech, kde vytvoří Kalibana v Shakespearově Bouři.
"Šťastně se to sešlo. Po nabídce na Kumšt mě oslovili z Letních shakespearovských slavností. Ukázalo se, že to půjde časově spojit," říká herec. Kumšt bude hrát do 15. června, léto Tříska stráví na prknech Nejvyššího purkrabství na Pražském hradě a od 15. září až do listopadu se opět objeví na Jezerce.
Kumšt je ve světě populární hra, poměrně hojně je hraná i u nás. Čím zaujala vás?
Pro mě je to hra o žárlivosti. Vzrušuje mě, že žárlivost, která existuje mezi milenci a manželi, funguje, a to velice vyhroceně, zrovna tak mezi přáteli. To je ve hře dobře popsané. Tři přátelé se zdánlivě přou o umělecké dílo, které si jeden z nich, Boris, koupil. Marek ho kvůli obrazu napadne: zaprvé mu přijde strašně drahý a zadruhé ho osočí, že si koupil něco podřadného, co se za umění jen vydává. Navíc má za to, že Boris se chce koupí na své přátele vytahovat, dělá ze sebe snoba a zároveň znalce umění. Ve skutečnosti je všechno jen záminka. Chci postavu Marka hrát o tom, že Marek žárlí, že se mu Boris ztrácí z jeho vlastní náruče. Že mu již totálně nepatří. Jde o komedii, tudíž spory jsou vyhrocené, vztahy přehnané. Půvabné na tom však je, že hrdinové se stále mají rádi.
Mohl jste si vybrat, kterého ze tří přátel chcete hrát?
To už přesně nevím, ale mám pocit, že ano. Byl jsem totiž první, komu byla hra nabídnuta. Myslím, že jsem točil v Praze Švankmajerovo Šílení a náhodou jsem potkal Honzu Hřebejka, který mi text dal. O hře a jejím světovém věhlasu jsem dobře věděl, ale předtím jsem ji nečetl ani neviděl. Druhý den jsem odlétal, pamatuji si, že jsem ve Frankfurtu přestupoval a odtamtud jsem volal Honzovi Hrušínskému, principálovi Jezerky, že to beru. Už je to docela dávno, od první nabídky uplynuly více než dva roky. Dlouho trvalo, než se podařilo obsadit roli Borise. Postava Ivana byla osobou Honzy Hrušínského jasná, já jsem zvolil Marka, ale pořád chyběl Boris. Nakonec ho hraje Jan Kačer.
Kumšt se měl hrát loni, ale prý jste měl nabídku na Broadway. Jak to dopadlo?
Nakonec to bylo jinak. Měl jsem závazek v Los Angeles, ve hře Pyreneje skotského dramatika Davida Greiga. Je to moc krásná hra a tak mě těšila, že uvažuji o tom, že ještě s jedním přítelem se ji pokusím přeložit do češtiny a importovat sem.
Tři přátele v Kumštu charakterizují obrazy, které mají doma. Boris si koupil onen kontroverzní bílý obraz, Marek má průměrnou krajinku a Ivan kýč. Jaký je váš vztah k modernímu umění?
O tomhle jsme mluvili doširoka na první zkoušce. Nebyl v tom žádný záměr, stalo se tak mimoděk. Míval jsem obraz od Jana Koblasy a ten se mi podařilo po letech odsud odvézt a zase už mi visí na stěně, nyní v Kalifornii. Kdysi jsem také vlastnil Mikuláše Medka. V 60. letech jsme se já, Věra Linhartová a Václav Havel motali s respektem kolem Medka a já jsem hrozně toužil jeho obraz doma mít. A nakonec měl. Musel jsem ho tu ale kvůli emigraci nechat. Vím, kde je, ale víte, že už bych ho dneska zpátky ani nechtěl? Tak o tomhle jsme například mluvili.
Vedle Marka v Kumštu na Jezerce se znovu objevíte na Letních shakespearovských slavnostech, v roli obludného Kalibana...
Kaliban je pošetilé dítě. Ve své básnivé, pošetilé naivitě uvěří, že se mu podaří uskutečnit vzpouru proti svému pánu Prosperovi tím, že se spojí s dvěma opilci. Kaliban je má oblíbená shakespearovská postava, kterou jsem již hrál v Americe v alžbětinském originále.
Kaliban odpuzuje, ale zároveň může budit lítost. Máte s ním soucit?
Je mi ho hrozně líto, Prospero ho uzurpuje. Bouře je dost zvláštní hra. Prospero je sice známý kladný shakespearovský hrdina, ale je to v podstatě osvícenecký despota. On a jeho dcera Miranda si kladou zásluhy za to, že naučili Kalibana mluvit. Ale on namítá: Naučili jste mě mluvit, ale k čemu mi to je? Naučili jste mě klít, protože já z vašeho jazyka používám jen kletby a nadávky. Kupodivu, tento v Prosperových očích ubohý primitiv do hry přináší tu nejkrásnější poezii. Nejlépe ze všech dovede vyzpívat krásy ostrova, na kterém žije. I literární odborníci uznávají, že Shakespeare jedny z nejkrásnějších veršů, které napsal, vložil do úst "obludě" Kalibanovi. Jsou to něžné pasáže o jablůňkách, šípkových keřích, skoro takové "voda hučí po lučinách". Kaliban v Bouři vyzpívá jakési Kde domov můj. To je skutečně dojemné.
Bouři bude režírovat váš synovec Jakub Korčák. Nemáte obavy ze spolupráce s příbuzným?
Nikdy jsem s příbuzným nezkoušel, ale myslím, že na tom nezáleží. Příbuzní nepříbuzní, oba se budeme snažit, aby to dobře dopadlo. Již jsme spolu o Bouři mluvili a jsem nadšený, jak přesně je připravený, kolik si nastudoval. Obavy mám, ale nikoli z příbuzenství. Mám strach z každé práce, trpím trémou před každou zkouškou, natož představením.
