Jediný nositel Oscara v historii samostatného Česka napsal knihu, v níž vyšel z vlastních zkušeností. „Při čtení by měla připomínat film,“ tvrdí Jan Svěrák, jehož Bohemia právě vstupuje na trh.
Je váš filmový Švanda dudák na cestě za slávou přenosný i mimo konkrétní obor? Budou se takříkajíc chytat i čtenáři, kteří zákulisí branže neznají?
Jejej, to je pěkný příměr s tím Švandou. Můj hrdina si na Západě také často připadá jako venkovan ve městě a tématem knihy není ani tak samo filmování jako střet našich kultur. Příběh se odehrává na přelomu tisíciletí, tedy těsně poté, kdy si postkomunistické země s těmi západními skočily vzájemně do náruče v naději, že se po letech odloučení zase spojí v jednu kulturu. Tehdy jsme si mysleli, že naše zemitost, tradiční život založený na rodinných vazbách a zakonzervovaný čtyřiceti lety orwellovské nesvobody, poslouží chladnému Západu zaměřenému na výkon jako vítaný pramen dávno zapomenutých hodnot. Ale nestalo se tak, místo toho jsme se stejně jako hrdinové mé knihy často cítili jako chudí venkované, jejichž názory bohatí příbuzní z města neberou vážně, považují je za přežité a dokonce zpátečnické.
Ale neodpověděl jste, proč právě filmařské zákulisí.
Filmové prostředí jsem zvolil, protože ho důvěrně znám a měl jsem nasbíráno tolik historek, že si to říkalo o zpracování. Filmové kulisy jsou tedy takovou třešničkou na dortu, která by mohla čtenáře spíš bavit než odradit. Snad to bude také trochu legrace, aspoň jsem to tak zamýšlel, smíchat vážné a nevážné do jednoho pytle.
Kdo ze srovnání obou světů vyjde ve finále hůř, tedy řečeno slovy Tří veteránů spíše našinci, nebo cizinci?
To víte, že jako Čech nevidím náš obraz v zrcadle tak ostře, jako se mi jeví ty čerstvé a neokoukané postavy kolegů v zahraničí s jejich často komickými názory, zvyky a přesvědčeními. Ale upřímně jsem se snažil vlastní řady nešetřit. Smyslem nebylo někoho pomluvit, najít, kdo má pravdu, a kdo je tedy lepší, protože to ani nejde. Chtěl jsem se tou růzností spíš potěšit, podělit se o ni a přimět se k úvaze nad obsahem naší vlastní kulturní tradice. Toho nedotknutelného uzlíčku, v němž si každý neseme kromě důležitých nástrojů na tvorbu domova, bezpečí a identifikace také hromadu nepotřebného, a tedy směšného harampádí.
Producent Eric Abraham vás prý varoval, že kniha nikdy nesmí vyjít v angličtině, myslíte si to i nadále také?
Ta kniha původně vznikala jako scénář, který ovšem Eric zastavil, když nabyl dojmu, že jsem jejich pohostinnosti zneužil k tomu, abych si z nich dělal legraci. V tom měl trochu pravdu, svět, který mi ukázal, byl úžasně inspirující a já do svého příběhu zapracoval některá prostředí, historky i zachycené dialogy. Možná jsem to někde přehnal, nemusel jsem třeba popisovat, jak vychovávají děti, ale z naší perspektivy to bylo tak jiné a nečekané, že bohatí lidé netráví čas se svými potomky, ale že je nechávají vychovávat Filipínkami, že jsem si nemohl pomoci. Chtěl jsem být drzý až na hranici upřímnosti a nešetřit sebe, nás ani je. Příběh je založený na konfliktu kultur, ale také pohlaví a ani jedno z toho se nedá vyprávět korektně.
Nicméně dal by se podle něho natočit film? A pokud ano, komu byste svěřil roli svého alter ega Ivana Šustila?
Při čtení by vám kniha měla připomínat film, vždyť to tak bylo původně zamýšleno. Tehdy jsem si v tom představoval Kryštofa Hádka, Terezu Voříškovou a Kristin Scott Thomasovou. To by bylo krásné.
A proč by to nešlo i dnes?
To bylo před deseti lety, kdy byl Kryštof Hádek přesně ten osmadvacetiletý floutek. Dnes by mě mrzelo, že už by se do filmu nevešly všechny ty úvahy, které vznikly až při psaní knihy. Film na předávání myšlenek není moc dobrý, vyjadřuje se akcí. Na myšlenky je tedy kniha mnohem vhodnější formát.
Před časem jste zvažoval seriál, není právě Bohemia ta pravá
látka pro televizní ságu? Nebo máte v plánu nějakou jinou?
Bohemia je spíš celovečerní formát. Na delší vícedílnou plochu se chystám již dlouho. Líbí se mi, co se do ní vejde, jak můžete volněji rozvíjet scény i postavy, je to jako román oproti povídce. Mám rozdělanou minisérii o umělé inteligenci, takovou sci-fi ze střední Evropy; začal jsem psát druhý díl, ale myslím, že to překlopím a napíšu to nejdříve jako román. Nějak mě to začalo bavit víc než natáčení. A víte čím? Tou naprostou svobodou. Já si najednou můžu vymýšlet úplně, co chci.
Dosud jste mluvil vy svému tatínkovi Zdeňku Svěrákovi do jeho scénářů, mluvil teď naopak on vám do vaší knihy? A co vám o ní řekl?
My máme zvyk, že se při práci vzájemně chválíme, abychom si dodávali kuráže. Takže od jeho hodnocení je třeba odečíst tu chuť potěšit. Kdyby se mu to nelíbilo, tak to by nechválil, ale třeba by jenom mlčel. O Bohemii řekl, že ho baví popis kulturních rozdílů i věčného konfliktu mezi muži a ženami. A také se nabídl, že mi pomůže zestručnit jednu scénu, aby se z pusté pornografie stala přijatelná erotika. Na škrtání on je expert.
