Jan a Zdeněk Svěrákovi na filmovém festivalu v Karlových Varech (9. července...

Jan a Zdeněk Svěrákovi na filmovém festivalu v Karlových Varech (9. července 2014) | foto:  Dan Materna, MAFRA

Jan Svěrák hledá otci roli ve svém chystaném filmu Po strništi bos

  • 53
Rodinný tým se vrací s příběhem Po strništi bos, který čerpá z dětství Zdeňka Svěráka. Syn Jan Svěrák jej začne točit v srpnu 2016. Scénář, jenž dějově předchází jejich první společné práci – Obecné škole, měl Zdeněk Svěrák na stole dlouho. „Možná už to bude dvanáct let,“ odhaduje Jan Svěrák.

Připomeňte mi, proč jste podle něj neudělali film už tehdy?
Protože tatínek si tenkrát nechtěl víc vymýšlet, třeba pospojovat motivy několika postav v jednu. Držel se věrně faktů, aby se nikoho nedotkl, když vycházel ze svých vzpomínek na příbuzné. A pro filmové vyprávění chyběl dramatický oblouk.

Teď už nechybí?
Řekl jsem mu, ať látku přepíše do knížky, která má jinou stavbu, stačí jí útržky. Napsal ji – a v knížce najednou fabuloval, i oblouk tam byl. Samozřejmě scénář ještě ladíme, hrajeme si s ním a moc nás to oba baví.

Ale vy jste původně chystal jiný projekt, v angličtině, podle irského románu Kevina Mahera Pole.
Ano, jenže to zatím nedopadlo. Nejdřív byl ve hře film, pak televizní verze, pak obojí, ale potřebovali jsme hvězdu. A nikdo slavný se neodváží hrát kněze, který zneužívá děti. Tak jsem se vrátil domů.

Vrátíte se s natáčením i do městečka, o němž váš otec píše?
Uvidíme, teprve vyrážíme na obhlídky. Nejen Kopidlno, kam se tatínkova rodina za války stěhovala, se hodně změnilo, všude jsou nové obrubníky, nové krytiny. Budeme hledat místa s kočičími hlavami, křivými střechami, se starými ploty – nebo sáhneme k trikové úpravě.

V poválečné Obecné škole byli hrdinové o něco starší, Po strništi bos se odehrává za války. Pokud přiznáte návaznost obou snímků, jak je obsadíte?
Návaznost je zjevná, i nový film začne na Bohdalci, odkud rodinu malého Edy vystěhují. Jen v rozvodně, kde pracuje jeho tatínek a která při natáčení Obecné školy byla ještě původní, už všechno vyměnili. A já taky budu muset měnit: znamená to najít pro role maminky a tatínka mladší Libuši Šafránkovou a mladšího Zdeňka Svěráka, o jejich mladším synovi Edovi nemluvě.

A nemohl by si váš otec zahrát třeba dědečka?
Přemýšlel jsem o tom, ale nezdá se mi to. Dědeček je napsaný jako přísný, zlý pán, a kdyby ho hrál můj tatínek, všichni diváci by čekali, kdy se polepší a bude hodný jako vždy.

Tak mu najděte jinou postavu. Přece v městečku musí být učitel, farář, revírník, výpravčí.
Hajný tam není. Farář ano, jenže to by se musel tatínek oholit, což kvůli pár dnům vždy odmítá. Ale nebojte se, já o tom přemýšlím a hledám pro něj aspoň malou roličku. Taky si myslíte, že by tam měl táta hrát?

Jistě, přece patří k tradiční značce. Předpokládám, že je i žánr stejný jako v Obecné škole?
Svou náladou se jí podobá, i když zážitky malého kluka přesazeného z města na venkov slibují víc přírodní lyriky, ale taky víc živlů.

Před Vánocemi vyšel váš zatím poslední společný film, pohádka Tři bratři, jako audiokniha, kterou váš otec předčítá. Tam jste ho taky režíroval?
Ano, poprvé vlastně „rozhlasově“, a vyřádili jsme se. Třeba když jsme došli ke křtinám Růženky, povídám mu – Nechceš to udělat jako reportáž? A on se nadchl – To je nápad, tak jsme to dělali v rozhlasovém pořadu Vinárna U pavouka – a hned to zkusil. Ty chvíle, kdy se tátovi rozzáří oči, mám moc rád.