Jan Švankmajer se chystá na horor

Tajné orgie s mladičkými dívkami, hodování na rakvích, blázinec, kde se mučení používá k léčbě, a neustálé důvtipné matení, co je pravda a co lež. To vše obsahuje nápady nabitý temný horor Šílení. Nechystá ho žádný zběsilý nováček, nýbrž klasik Jan Švankmajer.

"Kdybych měl nějak vymezit žánr, pak je to filozofický horor. Absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace jsou jeho tématem," shrnuje filmař, který  oslaví sedmdesátiny.

V zahraničí snad nejuznávanější a duchem jeden z nejmladších českých filmařů patří k těm, jejichž kroky sledují fanoušci na celém světě.

Na angloamerických internetových stránkách už vědí, že volnou inspirací Šílení jsou slavná jména Edgar Allan Poe a markýz de Sade a že jednu z rolí by měl hrát Jaroslav Dušek.

Podle producenta Jaromíra Kallisty je však předčasné mluvit o hereckém obsazení. "Když všechno dobře dopadne, točit začneme v říjnu, skončíme v květnu nebo červnu 2005 a premiéra by mohla být nejdříve na podzim příštího roku," plánuje Kallista.

Šílení, které připravují už tři roky, považuje Kallista za mimořádně složitý projekt: kromě české a slovenské strany do něj vstupují evropské fondy, jedná se také s Ruskem a dalšími zeměmi.

Nositel cen Berlinale za Tmu/Světlo/Tmu a Možnosti dialogu a dalších festivalových trofejí za Lekci Faust, Něco z Alenky, Kyvadlo, jámu a naději či Rakvičkárnu, držitel Českého lva za Otesánka dostal v San Francisku i ocenění, jehož název lze přeložit "za vytrvalé vizionářství".

Nový důkaz této představivosti slibuje i Šílení, o němž jubilant říká: "Scénář volně vychází z motivů Poeových povídek Zaživa pohřben a Šílený psychiatr, jsou však skloubeny v samostatný děj, který s povídkami nesouvisí. Jednou z hlavních postav je Markýz, inspirovaný markýzem de Sade - scénář obsahuje i některé jeho texty. Film je hraný, animaci používá jen skromně ve snech. A přestože se zdánlivě odehrává začátkem 19. století ve Francii, je plný anachronismů a reálií dneška, neboť je podobenstvím současného světa - a blázinec je jeho výstižnou kulisou."


Sedmdesátku slaví i Herz
Více než třicet prací pro kina a pro obrazovku má za sebou jiný sedmdesátník, tvůrce ceněných filmů Petrolejové lampy či Spalovač mrtvol, režisér Juraj Herz.

Shodou okolností také on často tíhne k hororovým látkám včetně temně laděných pohádek Panna a netvor nebo Deváté srdce a rovněž pracuje v mezinárodních produkcích, hlavně v Německu, kde získal ceny za Hloupou Augustinu či dokument Lara - má léta s Borisem Pasternakem.

Pro Francii, jež se podílela i na jeho zatím posledním celovečerním filmu Pasáž, natočil několik dílů seriálu o komisaři Maigretovi, v Česku se letos vysílal Herzův seriál Černí baroni. Kromě televizních děl se Herz nyní věnuje i divadelní režii.

Mimochodem, cesty obou filmařských jubilantů se dotýkaly i v dalších ohledech. Oba se původně věnovali loutkářství a je tomu právě čtyřicet let, kdy Herz pracoval v produkci Švankmajerova snímku Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara.