"Ivan byl takový magor jako jsem já. Jenže on byl něco většího, já jsem hochštapler, nic víc nejsem, mám základní školu, ale přečteno mám hodně. Skamarádili jsme se dobře, i potom venku jsme se vyhledávali, dokonce když byl v Americe, tak v tom klobouku pozdravoval Staňka, jestli není ještě zavřenej. A jednou pronesl, že jsem mu zachránil život," říká Staněk, který se z kriminálu dostal na amnestii v lednu roku 1990.
Dnes žije na polorozpadlé usedlosti kousek u Žatce a nechce podle svých slov "překážet lidem".
Staněk vždycky hodně četl a pro Magora opisoval z knih citáty v latině. Kdyby Magorovi chtěl někdo ublížit, pustil by se do něj. Ale jak sám říká, Magor to stejně nepotřeboval. "Na Ivana by si nikdo nedovolil. Jako jsem já, takových kolem něj bylo dalších deset! Plus by se nedal, byl to buldok".
Magor věnoval Staňkovi jednu ze svých Labutích písní, když ho popisuje jako "hráče a zloděje ze Žižkova". Když potom Staňka bachaři krátce před propuštěním z vězení zmlátili tak, že málem zemřel, napsal za něj rekviem.
Jan Staněk žije v malé obci Vitčice v okrese Chomutov. Před lety strávil tři roky v jedné cele s nedávno zesnulým básníkem Ivanem Martinem Jirousem.
"Jeho největší trest bylo, když nemohl psát, když mu všecko vzali a roztrhali. Když jsme z práce přišli na celu, konaly se filcunky, prohlídky, a Ivan dopad vždycky nejhůř. Mně třeba vyhodili dvě knížky a prádlo, ale Ivan měl pěknou hromádku: rodinný dopisy, do toho nasypanej cukr, mejdlo …"
Exkluzivně o MagoroviPovídku Křeček, která dosud nebyla publikovaná, získala MF DNES od básníka a prozaika Milana Kozelky, který byl blízký kamarád Ivana Martina Jirouse, řečeného Magora. |
Rozhovor s Janem Staňkem, který se potkal s Jirousem v jedné cele, čtěte v sobotním vydání Víkendu DNES.
