Jan Přeučil

Jan Přeučil | foto: Martin Polívka, MAFRA

Lidé by měli mluvit kvalitním jazykem českým, říká Jan Přeučil

  • 22
Herec Jan Přeučil zakrátko oslaví osmdesátiny, ale jako důchodce se necítí ani trochu. Stále přednáší na Akademii umění v Banské Bystrici, hraje divadlo, točí filmy a manažery učí rétoriku.

Ke svým studentům na DAMU jste prý pronášel větu: „Únava? Tu neznám!“ Platí to i ve vašich bezmála osmdesáti letech?
Ano, tohle říkám stále. Často za mnou totiž chodili mladí kolegové a říkali, jak moc jsou unavení, a já se divil: „Co to je únava? Herec únavu nezná, herec musí pracovat stále.“ V tom je ta profese krásná, sžíravá a náročná, protože pokud chce být herec dobrý, musí na sobě neustále pracovat. A tenhle slogan by si měli vzít k srdci všichni, protože dnes už herecká profese není pouze na divadle nebo před filmovou kamerou. Dnes musí prvky herectví ovládat i každý dobrý manažer.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Týdeník TÉMA

Jak Jan Přeučil vzpomíná na své dětství, kdy jeho otce odsoudili v procesu s Miladou Horákovou na doživotí? A co nikdy komunistům neodpustí? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma.

Proto je vyučujete rétoriku?
Ano. Protože je řeč jedním z mých hlavních výrazových prostředků, poprosila mě kdysi jedna moravská vzdělávací agentura, jestli bych mohl lidi, kteří to potřebují, učit. Čas od času tudíž pořádám takové rétorické laboratoře, kde ukazuji, jak vystupovat, jednat, hovořit a jak se nabídnout. Setkávám se totiž v nejrůznějších oborech s řadou velice vzdělaných a charizmatických lidí, kteří se ale neumějí prosadit.

Jak na sobě pracujete vy?
Jsem velikým vyznavačem pohybu, především plavání, takže se snažím svůj pohybový aparát neustále udržovat v kondici a s mojí Evičkou (herečka Eva Hrušková, jeho třetí manželka, pozn. red.) si děláme nejrůznější radosti a čas do času někam vyjedeme, abychom poznali jiné země a zvyky. A navštěvujeme tam i různá divadelní představení, abychom viděli, jak se dělá divadlo venku.

Když vyučujete rétoriku, jak se díváte na novotvary v češtině?
Doba je taková. Já jsem zastáncem toho, aby lidé mluvili kvalitním jazykem českým na určité profesionální úrovni, zvláště ti lidé, kteří vystupují před veřejností, protože tam nastupuje i výchovný prvek. Řeč by tedy neměla být ledabylá. Tady by měli hrát důležitou roli pedagogové na školách a svou mluvou by měli jít mládeži příkladem.

Myslíte, že se hezká mluva promítne i do chování a vizáže?
Tohle jsou trochu i věci genetické, ale pokud na sobě člověk pracuje a zušlechťuje se, někde se to projeví. Přitom si ale musíme zachovat svou tvář a jméno.

Věříte pořád v dobré konce?
Samozřejmě! Já jsem životní optimista a vím, jak je důležité prožívat každý den naplno a uvědomovat si krásy všedního dne. Vždyť život je fantastický a pestrý, tak proč si ho komplikovat nepříjemnostmi? Musíme žít naplno!