Jan Plouhar: S titulní postavou mám hodně společného

Herec olomouckého divadla Jan Plouhar debutuje na filmovém plátně ve filmu Zatracení díky roli Patrika Lovického, mladíka, který se pokusí provést z jedné asijské země drogy, je zadržen a odsouzen k vysokému trestu.

Jaké máte zkušenosti s prací před kamerou a jak jste se k tomuto filmu dostal?
“Po skončení konzervatoře jsem dostal angažmá v Olomouckém divadle, kde působím doteď.  Zkušenosti s prací před kamerou mám z České televize, kde jsme natáčeli asi dva a půl roku pořad Cizí slovo poezie a potom různé spoty do Moravskoslezských salónů. A právě díky tomu, že mě viděli v Moravskoslezském salónu, jsem dostal možnost hrát v tomhle filmu.”

Proč jste tuto roli přijal a jak jste se na ni připravoval?
“Myslím si, že se nepoštěstí jen tak hned dostat hlavní roli ve filmu, takže jsem ani na chvíli neváhal a vletěl jsem do toho takříkajíc po hlavě. Příprava  probíhala tak, že jsem vždy před natáčením přijel o den nebo dva dříve a probrali jsme s Danem, co se bude točit. On mi řekl, jak si to představuje, já mu řekl svoji představu, a tak jsme vždy došli k nějakému kompromisu.”

Jak byste charakterizoval postavu, kterou hrajete, a jaké s ní máte společné rysy?
“Je to mladý nerozvážný kluk, který jde po hlavě do věcí, které se mu naskýtají, a příliš nad tím nepřemýšlí. Myslím si, že v jádru je to hodný, citlivý mladík, který udělal blbost a musí za ní tvrdě pykat. Společného mám s Patrikem myslím docela dost, protože už jsem taky jednou byl v podobné situaci, kdy jsem strávil za mřížemi den, a i když se nejednalo o stejný problém, aspoň jsem mohl trochu lépe vcítit do Patrikovy pozice. “

Co se vám líbilo a co vás naopak zaskočilo na natáčení v Thajsku?
“Mě překvapilo prakticky všechno, protože jsem byl poprvé za hranicemi a hned v zemi na druhém konci světa, takže to pro mě bylo hodně šílené. Zapůsobilo to na mě strašně dobře, byli tam hrozně hodní a vstřícní lidé a krajina byla taky naprosto úžasná. Nemile mě překvapilo snad jenom to, že měli strašně špatné pivo.”

Jak dlouho jste natáčeli v Thajsku?
“Natáčeli jsme asi čtrnáct dnů, z toho první čtyři dny jsme čekali na povolení pro natáčení, což byla spíš taková dovolená, a teprve pak jsme přešli k samotnému točení. Část natáčení jsme strávili v Bangkoku a potom jsme tři dny byli na opuštěném ostrově. Když zbytek štábu odjel, zůstal jsem ještě týden sám v Bangkoku, přestěhovali mě do úplně jiné části města, do pokoje, kde lezli švábi a neměl jsem skoro na čem spát, ale lidé, co tam žili, byli tak příjemní a milí, že jsem ani skoro nevnímal ty podmínky kolem sebe. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek.”

Zjišťoval jste si před natáčením nějaké informace o drogové problematice nebo o problematice pašování drog v jihovýchodní Asii?
„Nějaké bližší informace jsem se snažil zjistit z internetu a taková ty obecné, které jsou běžně známé, jsem znal už před tím, než jsem se vůbec dozvěděl o tom, že budu v tomto filmu hrát.“

Máte nějaké nepříjemné vzpomínky na natáčení?
„Když jsme natáčeli záběr na loďce, musel  mě Dan Svátek spoutat. Dostal jsem pouta, řetěz na nohy, a protože jsem neměl kapsy, dal jsem klíče právě k Danovi a on je ztratil. Měl totiž děravou kapsu. Zůstal jsem proto půl dne v poutech. Další nepříjemností byla scéna, kdy jsme točili mé zatčení, a také scény, kdy mě mlátí  obušky. To jsem byl pak celý polámaný a měl jsem modřiny skoro na celém těle.“