Snímky z představení najdete ve fotogalerii.
Hru Palach 69-06 napsali režisér Martin Františák a dramaturgyně Vendula Borůvková. Hlavní roli si zahraje dvaadvacetiletý student zlínské herecké školy Václav Hanzl. "Má v sobě ještě cosi dětského, nějakou nevyhaslou jiskru," říká režisér Františák.
Takový nenápadný student
Formou hry je podle Borůvkové biografická montáž, která má dvě roviny: dokumentárně autentickou i snovou. "Pohybujeme se ve dvou prostorech Palachova života – doma ve Všetatech a na vysokoškolských kolejích, kde Palach začal formulovat svůj postoj k politice a společnosti. Snažili jsme se o kompozičně vyvážené vyprávění, zbavené patosu a glorifikace. Náš pohled je spíše tragikomický. Ten příběh je silný sám o sobě, závěrečná tragedie prosakuje už od začátku," říká Borůvková.
Při psaní hry vycházeli především z monografie Jiřího Lederera. "Použili jsme i některé další dokumenty, ze kterých jsme čerpali informace spíše doplňkového charakteru – odtud se vzaly například postavy Palachových spolubydlících na koleji. Žijící osoby jsme však nekontaktovali, zejména ne rodinu Jana Palacha. Cítili jsme ostych vůči lidem, kteří příliš bolestně protrpěli to, o čem my teď ‚jen‘ hrajeme," podotýká autorka.
Inscenace s podtitulem Příběh bratra a syna nahlíží i do soukromí studenta, jenž nijak nevyčníval – až do 16. ledna 1969, kdy se na Václavském náměstí polil benzinem a škrtl zápalkou. "Palachovo zázemí je pro jeho vývoj určující. První polovina hry se tedy dětstvím Palacha zabývá a činí tak na podkladě zdánlivě banálních situací. Pracovali jsme však na této části velice citlivě – je klíčem k dramatu a zároveň jeho znejistěním – skrze bolest Janovy matky a celé rodiny," říká Borůvková.
Obětoval svou bolest
Divadlo v 7 a půl doufá, že hra vyvolá debatu. Názory na studenta ekonomie a historie totiž nejsou jednoznačné, v internetových diskusích lze narazit i na výrazy jako pyroman či šílenec.
"Naše nedávná minulost je stále ještě vyobcována z obecné diskuse. Společnost také není zcela schopna včlenit Palachův čin do své vlastní historie. Čin, který říká, že je třeba konat, zaujmout stanovisko. V dnešní době svodů a relativismu je čin a odvaha k němu ještě problematičtější. Nahlížíme na Palachův skutek z roku 2006 a hledáme sílu, která za ním stála."
Přestože inscenace nechce Palacha pouze věnčit, Borůvková ho obdivuje: "Pro pochopení si pomáhám faktem, že měl v aktovce, která se našla nedaleko, zubní kartáček a zdravotní průkazy. Jan Palach podle mne není samozřejmý sebevrah, spíš jen s mezní alternativou smrti počítal. V nemocnici řekl ‚chtěl jsem se popálit‘ a také ‚svého činu nelituji‘. Pro mne je Jan Palach hrdina, který obětoval tomuto národu svou bolest."
