Proč jste si nedopřál mezi oběma filmy delší časový odstup?
Právě kvůli Medvídkovi jsem rád, že měla Kráska premiéru už na karlovarském festivalu: chtěl jsem se od ní odpoutat, abych se mohl věnoval další látce. Kráska byla hotová na přelomu května a června, navíc u postprodukce režisér nebývá, a střih jsem dokončil už v únoru. Od té doby, tedy půl roku, chystám Medvídka. Je to příběh, který zobrazuje čtyři roční období, a kdybychom nezačali letos v létě, musel by se o celý rok odložit. Což si nemohu dovolit – a navíc jsem toho filmu plný. Někdy odklad prospěje, ale tohle je případ, kdy má člověk točit hned.
Původně se váš film jmenoval Medovník, teď Medvídek. Můžete vysvětlit, co ty dva pojmy spojuje?
Medovník tam hraje jistou roli, ale nechtěli jsme porušit práva výrobců ani věčně slyšet otázky, zda film iniciovali oni. Ale je v něm i scéna s obrazem medvídka a scenáristu Petra Jarchovského napadlo, že dort se taky může jmenovat medvídek. Nicméně název nerozhoduje, zvláště v Česku je lidem fuk, jak dokázal Kolja.
Bude se Medvídek podobat vaší nové linii příběhů, které zaměnily retro za současnost?
Trvá současná látka, také sestava s Jarchovským, producentem Ondřejem Trojanem a hlavními uměleckými profesemi, vrátí se někteří herci našich předešlých filmů, ale v odlišných rolích. Novinkou je naopak skutečnost, že pozornost obracíme k vlastní kategorii intelektuálů kolem čtyřicítky. Hrdiny jsou tři kamarádi, kteří se znají dvacet let – galerista, velvyslanec, lékař, a jejich manželky i děti. Občas Medvídka srovnávám s dílem Woodyho Allena Hana a její sestry, protože zahrne tři typy partnerských krizí. Ale podobá se i našim snímkům Musíme si pomáhat a Kráska v nesnázích tím, že postavy si na sebe navzájem – i divák na ně – utvoří názor, jejž bude třeba přehodnocovat. Půjde zkrátka o sebereflexi člověka uprostřed života, jeho místa v něm i odpovědnosti za vztah. Záměrně jsme zvolili název více méně infantilní, ale Medvídek se mohl klidně jmenovat jinak, třeba jako naše milované filmy Tajnosti a lži nebo Zločiny a poklesky. A ještě mě napadá jedna podobnost s Pelíšky: v centru pozornosti stojí muži, ale ženy jsou silnější.
Můžete už prozradit hereckou sestavu Medvídka?
Něco se ještě na poslední chvíli mění, ale ústřední dvojice už jsou jisté. Z Krásky v nesnázích jsme převzali celý pár, Romana Luknára a Annu Geislerovou, ale vytvoří tu absolutní protiklady, lidi chytré, vzdělané, na úrovni – lékařovu rodinu. Galerii bude vládnout Jiří Macháček a Tatiana Vilhelmová, což žertem vydávám za konfrontaci s Janem Svěrákem, oba hrají ve Vratných lahvích. A velvyslancovi budou Ivan Trojan a Nataša Burger. Už jsem pracoval se spoustou předních herců a jsem rád, že konečně došlo i na dva, kteří mi zatím chyběli, Vilhelmovou a Trojana. Abych nezapomněl, výraznou roli má slovenská herečka Zuzana Fialová.
Budete kvůli motivu velvyslance zase cestovat – jako s Kráskou do Toskánska?
Náhodou zamíříme na pár dní znovu do Itálie, natočit kulisy Říma, kde hrdina působí. Ale přísahám, že někdejší diplomat Martin Stropnický nás opravdu neinspiroval. Poprvé taky budeme točit mimo ateliér, v reálných zařízených bytech půjčených od přátel, měníme také partnera, místo České televize má vysílací práva Nova. Naopak se nemění žánr. Říkáme mu "depresivní film, na kterém se lidi hodně nasmějí".
Letošní podzim patří Krásce, příští podzim uvedete do kin Medvídka – pořád platí, že byste chtěl jako Woody Allen točit rok co rok nový film?
Byl bych nejšťastnější. Je to otázka financí, ale já na film nepotřebuju tři sta milionů korun. A energii na to zatím máme.
