Jan Čep: poutník životem a zaříkávač úzkosti

- Stává se, že osudy zdánlivě nepříznivé a okolnosti na první pohled nešťastné se po čase ukážou jako přednost. V životě i tvorbě prozaika, esejisty a překladatele Jana Čepa (1902-1974) se jich nastřádalo víc než dost. Připomeňme ostatně, že autora, který debutoval povídkami ve druhé půli 20. let a od roku 1948 žil ve francouzském exilu, kde také zemřel, donedávna znali spíše posluchači Svobodné Evropy než čtenáři, odkázaní vesměs na předúnorová, exilová či samizdatová vydání jeho textů. Oficiální mlčení nemohly přerušit ani sporé informace v příručkách a učebnicích, jež Čepa zjednodušeně zařazovaly mezi tzv. ruralisty nebo katolické spisovatele.

Teprve v této dekádě nastal čas Čepovo dílo vydat a bezpředsudečně je poznat. Je však víc než pravděpodobné, že ani poté neztratí příchuť výlučnosti a bude mít u čtenářů trochu smůlu. Číst Čepovy texty totiž mimo jiné znamená vyhradit si na ně nejednu "chvíli pozorného ticha", ztišit se nad křehkostí autorova jazyka a obrazů. Kolik z nás je k tomu dnes ochotno? Poutník na zemi je šestým svazkem volné řady vybraných Spisů Jana Čepa, vycházejících od roku 1991 ve spolupráci nakladatelství Vyšehrad a Proglas (původní samizdatová edice byla připravena už počátkem 80. let). Třebaže byl svazek Poutník na zemi zamýšlen jako přirozené završení spisů, poslední vydanou částí se stane svazek třetí, Tvář pod pavučinou; vrátí se k Čepovým prózám ze 40. let (na druhou polovinu roku jej ohlašuje Vyšehrad).
V šestici knih se pak rovnoměrně rozprostře Čepova vlastní prozaická tvorba (povídky a román) a esejistické úvahy, jež autor psal zpočátku souběžně s prózami a po odchodu do exilu vlastně výhradně.
VROUCNÝ A OSOBNÍ
V Poutníku na zemi - kromě titulního souboru rozhlasových promluv, úvah a deníkových úryvků zahrnuje také autobiografický esej ve zlomcích Sestra úzkost (psán 19641965) a některé doplňkové texty - se čtenář setká se spisovatelovými zřejmě nejvroucnějšími a nejosobnějšími úvahami. Obě hlavní části svazku na sebe navazují, jednotlivé myšlenky, vzpomínky a obrazy se prolínají. Čep opakovaně přiznává spříznění s těmi, kteří jako on pociťují "existenciální úzkost uprostřed nynějšího světa", ale zároveň vyzdvihuje smysluplnost každodennosti, v níž - a z níž - se postupně skládá celek lidského osudu. Neurčitým a trvalým smutkem probleskují drobné úlomky radosti, dětského úžasu nad tajemnou krásou světa, který je podle autora ve skutečnosti platónským stínem původního, pravého domova, kam člověk patří a kam se touží vrátit. Úděl poutníka na této zemi připomíná Čep jmenovitě také u svých literárních souputníků, Egona Hostovského či Jana Zahradníčka.
Ve svých pozdních esejích nesených jazykem mluvního charakteru, daným jejich původním určením k rozhlasovému čtení, autor spíše medituje, než aby zkoumal, hledal, neřkuli provokoval. Poslední část života, kdy už se čas sčítá a v rovném, odhalujícím "tichém podzimním" světle nelze lhát, přivádí Čepa do světa důvěrných představ, vzpomínek, tvrzení a vyznání, které tvoří ohniska jeho úvah. Projde jimi jako rozcestím, obkrouží je a opět se známou krajinou vrací jinudy; slovy zaříkává úzkost, aby sebe i svého čtenáře ujistil o smysluplnosti světa prozářeného "vševědoucím jasem". V hřejivé kontemplaci vyrovnaně hodnotí situace a danosti i to, co znamenají. Předává jistotu člověka, který ví a který vyzývá, aby nikdo nepodlehl pokušení prohrát zápas o vlastní život. Vždyť dnešek, zítřek mohou přinést úspěch, jenž smaže všechny předchozí nezdary. Právě v tomto momentu eseje vyznívají - a na ploše téměř úplných Spisů tím více - jako zřejmý protiklad k nejistotě hrdinů Čepových próz: ti navždy bolestně nesou úzkost a pochybnosti, neopouští je pasivní lítost nad promarněnými možnostmi života.
HODNOTA OBRAZNOSTI
Z Čepových esejů, deníkových poznámek i ze Sestry úzkosti vystupuje do popředí také obraznost zabydlená postavami a příběhy z dětství, z něhož i v dospělosti přetrvává úžas prvního spatření. Důraz na tuto obraznost není nahodilý, neboť právě ona "si představuje vnitřní svět druhého člověka, jeho city a utrpení, a vyúsťuje v soucit a pochopení druhého".
A bez takové obraznosti se život a umění stávají něčím jednostranným a zmarněným...
Na otázku, do jaké míry z této perspektivy naplnil svůj životní úděl člověk Jan Čep, nám odpovědět nepřísluší; naopak máme jedinečnou příležitost posoudit, nakolik živou uměleckou obrazností dýchá jeho literární dílo.

Jan Čep: Poutník na zemi. K vydání připravili Bedřich Fučík a Mojmír Trávníček. Proglas a Vyšehrad, Brno a Praha 1998 (vyšlo 1999).
293 strany, náklad neuveden, cena 220 korun.